Pavel Rybníček - "Není nad to si na fotku sáhnout."

Pavle, od kdy se věnuješ fotografii a co tě k ní přivedlo?
Po základní škole jsem šel, spíše ze zvědavosti, studovat fotografickou školu. Že se tím budu jednou živit jsem v té době opravdu netušil. Dokonce jsem před tím ani moc nefotil. Všichni z toho byli trochu překvapení.

Proč zrovna svatební, portrétní a komerční fotka – není náročné věnovat se všem těmto stylům?
Je pravdou, že je mé zaměření hodně široké. Myslím, že je to dáno i tím, že se stále tak trochu hledám a nemůžu se rozhodnout, co mě baví nejvíc. Zatím mě asi baví nejvíc ona různorodost. Nedělám pořád dokola to samé. Neustále přichází nové výzvy a nutí mě posouvat se někam dál. Teď zrovna natáčím pět propagačních videí pro oční optiku nebo fotím portréty pro poslance. Je to hodně zajímavá práce.

Kdyby sis teď měl vybrat jen jeden směr, dokázal bys to?
Asi nemůžu vybrat jenom jedno téma. Od začátku fotím rád lidi (proto ty svatby a holky). Občas je ale fajn si od lidí trochu odpočinout a nafotit třeba nějaké produkty, nebo interiéry. Všechno má svoje.

Svatba je spíše o reportáži, kdežto tvé portréty jsou spíše o nenuceném pózování, vyhovují ti oba tyto přístupy stejně?
Nemám problém s oběma přístupy. Každá zakázka potřebuje něco jiného a po těch letech jsem s tím už docela srovnaný. Svatby se dost často opakují, takže se snažím hledat nové cesty, aby se mi to neprotivilo. Na svatbě je také hodně lidí, kteří její průběh ovlivňují. U portrétů jsem v bližším kontaktu s holkami, takže nás neruší lidi kolem. Potom je to hodně na mně, jak dokážu modelku uvolnit, aby to na fotkách působilo přirozeně a hlavně příjemně. Komunikaci si hodně užívám.

Jak dokážeš jako chlap pracovat s modelkami, či běžnými ženami, které portrétuješ, aby působily přirozeně a nenuceně?
Je asi všeobecnou pravdou, že pro ženy fotografky je to asi snazší. Respektive si zákaznice raději vybírají fotografky, protože je jim to příjemnější. Modelky i nemodelky, které fotím, jsou se mnou ale naštěstí v pohodě. Chlap má na tento styl focení zase trochu jiný pohled než ženy a podle reakcí na mé fotky je to asi dobrý :). Před focením si dlouho povídáme. Chci je poznat. Zjistit co mají rády, kde pracují, jaké mají koníčky. Ta uvolněná nálada přijde sama a pak už to jde hladce. Všechno je o komunikaci.

Co si pamatuji, dříve jsi portréty poměrně dost retušoval (nemyslím to tak, že by fotky působily uměle, či vyžehleně), stále se věnuješ náročnějšímu editu, nebo jsi post proces na portrétních fotkách zjednodušil?
Je to tak. Asi jako spousta dalších lidí jsem měl různá období jak při focení, tak úpravách. Jednu dobu jsem se fotkám snažil věnovat hodně času při postprocesu a vymýšlel jsem tam možné i nemožné :). To mám už za sebou. Zkusil jsem se vrátit ke klasickém přístupu, jako když jsem fotil kdysi na film. Tenkrát jsem pod zvětšovákem nadržoval a retušoval minimálně. Stejně tak to dělám dnes na PC. Nadržování funguje i v digitální fotce, i když už nemávám hvězdičkou. Retuše také nepřeháním a snažím se zachovat spíše přirozenost. Jedné fotce jsem tedy ochoten věnovat maximálně pět minut, pokud jde o portrét. Základ je dobrá fotka z focení. Potom už není následná úprava tolik potřeba.

Podle čeho si vybíráš modelky na focení – jaká jsou tvá kritéria?
Musí mi být sympatické a něčím mě zaujmout. Jestli jsou hubené, nebo plnoštíhlé je mi jedno. Beru to asi podle nějakého vnitřního pocitu.

Jak by se podle tebe měla žena na portrétní focení připravit, aby focení dopadlo co nejlépe?
Snažím se dělat vše co nejjednodušeji. Tzn. líčení přirozené, denní. Nechci po nich, aby vypadaly jinak, než jsou zvyklé. Takže to nechávám většinou na nich. Jediné, do čeho trochu mluvím, je oblečení. Napíšu jim, kde a co bychom fotili, potom si od nich nechám poslat co mají v šatníku (jenom pár kousků, které se jim líbí) a z těch si vyberu, co se mi k nim hodí a co mi sedne do mého konceptu. Jinak žádné velké přípravy zapotřebí nejsou.

Když jsi naťukl ony sympatie a komunikaci - jak moc a proč jsou pro tebe důležité předsvatební schůzky?
Hlavně z toho důvodu, že mám za sebou už spousty svateb a hodně jsem toho zažil. Proto to beru jako příležitost podělit se o své zkušenosti se snoubenci a říct jim, co funguje a co ne. Co je dobré a co dobré není. Říct jim třeba to, že se nemusí držet nějakého vzorového harmonogramu, který najdou někde na internetu, ale celý den se dá uspořádat tak, aby to vyhovovalo jim a také hostům. V jistém slova smyslu se na chvíli stanu svatebním agentem.

Myslíš si, že se budeš svatební fotografii věnovat i na stará kolena?
Docela často o tom přemýšlím a pravděpodobně asi ne tak intenzivně jako dnes. Když se to občas sejde, mám dvě nebo tři svatby za sebou po dvanácti hodinách focení. To asi v šedesáti nepůjde :). Ono se to ale časem samo zredukuje. Bude to mít svůj přirozený vývoj. Nedávno jsem trochu počítal a zjistil jsem, že mi svatby tvoří jenom cca 35 % celkových příjmů. Nejsem na nich tedy závislý.

Podle čeho si vybíráš své firemní klienty (předpokládám, že nekývneš na každou zakázku)?
Focení firem se mi motá hodně často kolem stejných věcí. Výrobní haly a image fotky pro firmy převážně z průmyslu. Produktové fotky, věci na bannery, billboardy nebo webové prezentace. Pokud to není úplně mimo moje spektrum, snažím se vyhovět všem, když se domluvíme na podmínkách.

Co je podle tebe klíčem k získání a udržení firemního klienta?
Určitě jeho spokojenost. Když odvedete dobrou práci, každý se rád vrátí s další zakázkou. Reklamní a marketingová oddělení rádi spolupracují s lidmi, se kterým mají už dobré zkušenosti a nemají důvod měnit.

Pořádáš fotografické workshopy, proč?
Ano, to je pravda. K prvním workshopům mě donutilo mé okolí. Pořád mi někdo psal, že si koupil foťák a neumí s ním fotit a nastavit ho. Zkusil jsem tedy udělat workshop pro začátečníky, který se obsadil během první hodiny. Udělal jsem tedy další a další a do dneška jimi prošlo přes 150 lidí. Nutno ale říct, že tyhle workshopy dělám jenom zjara, kdy ještě není hlavní svatební sezóna. Od května na to už není čas.

Na co se tvé workshopy zaměřují?
Jak jsem řekl, začalo to workshopy pro začátečníky. Převážně se jedná o kurzy, kde je 6-8 účastníků. V posledních letech mi ale píše hodně lidí, kteří chtějí individuální kurz na to, co je baví a zajímá. Pro příklad, napsala mi jedna maminka, že ráda fotí své děti, ale fotky nejsou nic moc. Takže jsme si s dětmi udělali jedno pěkné odpoledne a snažili se to posunout někam dál. Protože fotím ale také ženské portréty, občas udělám také workshop zaměřený speciálně na ně.

Pamatuji si, že jsi na Festivalu svatebních fotografů pořádal nějaký workshop s oknem – co to znamená, jak to vzniklo?
Já tomu říkám: “Portrét s lidskou tváří” Zjednodušeně to jsou portréty holek, které mají navodit určitou intimní atmosféru a působit uvolněně. Naprostou většinu portrétů fotím v interiérech pouze s pomocí denního světla. Proto to okno.

Pořádáš je sám za sebe, nebo pod záštitou nějakého brandu - proč tak či tak?
Je to různé. Často dělám lektora na kurzech, které pořádá Fujifilm, protože fotím na jejich techniku, a tak můžu účastníkům pomoct v mnoha věcech. Jsou ale workshopy, které si dělám také sám s tím, že Fujifilm nabízí spolupráci a zapůjčení techniky.

Co takové workshopy přináší tobě?
Jsem docela společenský typ, takže pro mě je to hlavně o setkání s lidmi se stejným koníčkem, jako mám já. Rád o focení mluvím, sdílím své zkušenosti a také se rád dovídám nové informace od ostatních.

Nabízíš svým klientům tištěné fotografie, nebo jiné foto produkty a proč?
Fotky tisknu všem, i když to nechtějí (mimo firem, kde jdou věci jenom na web). Mám to v ceníku, že dostanou i tištěné fotky. Vím totiž, že kdybych jim to dal elektronicky, málo kdo si je vytiskne. A pokud by si je vytiskli, kdo ví kde by to bylo a jak by to vypadalo. Proto každou fotku, kterou odevzdám v digitální podobě dávám i vytištěnou alespoň na formát 13x19 cm. Speciálním případem jsou svatby. Tam vyrábím vždy fotoknihu, kterou mám jako součást balíčku.

Proč je podle tebe dobré uchovávat si vzpomínky v tištěné podobě?
Není nad to si na fotku sáhnout, cítit její povrch a strukturu. Můžeme ji ohýbat nebo si k ní přivonět. Můžeme si ji vystavit, nebo někomu věnovat. Jakou to dnes má hodnotu, když fotku někomu pošlete elektronicky? Žádnou!

Web: www.pavelrybnicek.com
Instagram: instagram.com/pavelrybnicek
Facebook: facebook.com/FotoatelierPavelRybnicek
Behance: behance.net/pavelrybnicek