Sleva 40% na fotokalendáře, sleva 25% na fotoobrazy, sleva 20% na leporela.

Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“

Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“

Tentokrát si dáme trochu jiný rozhovor. Lukáš totiž fotí akty a glamour. Jeho fotky jsou spíše umělecké povahy. Primárně jsou černobílé a plné úžasné hry světel a stínů.

Lukáš se narodil v Plzni, kde prý nikdy přímo nebydlel, ale podle jeho řeči hned poznáte, že je Plzeňák. Tento rok se z dvacátníka přehoupne na třicátníka. Před osmi lety měl úraz oka, kvůli kterému musel být operován, a pak být měsíc zavřený doma. „Díky tomu jsem ale začal malovat (obrazy, ne pokoje). Sice maluji do teď, ale díky focení je to až na druhé koleji.“ Kromě malíře a fotografa je taky manžel a táta. „A taky snílek, který by potřeboval prožít alespoň dva životy, aby si všechny sny splnil.“, říká Lukáš.

Lukáši, živíte se pouze focením nebo se věnujete i něčemu jinému?
Focení využívám jen jako přivýdělek. Nedokážu si úplně představit, že bych neustále míchal komerční focení s vlastní tvorbou. Myslím, že by to bylo na úkor právě té vlastní tvorby, která je pro mě důležitější. Ztratila by potom ten antidepresivní účinek, který na mě má. Třeba na to časem změním názor, ale momentálně to tak mám. Nicméně tento rok chci svoje služby nabídnout trochu více lidem.

Váš web je velmi jednoduchý a prostý, ukazuje primárně černobílé snímky, nebojíte se, že by to mohlo některé klienty odradit?
Ono bude naopak dobře, když to některé lidi odradí. Chci fotit stejně naladěné lidi, jako jsem já. Musím zaklepat, zatím se to daří. Za tu dobu, co fotím svatby, jsem poznal spoustu skvělých lidí a našel si nové přátele. I díky nim jsem si rozšířil obzory, když ode mě po svatbě chtěli těhotenské fotky, a pak fotky s miminkem. Je to fajn pocit, když se k vám lidi vracejí. Navíc vás doporučují dál.

Lukáš Tycar: fotka je moje antidepresivumLukáš Tycar: fotka je moje antidepresivum

Prezentujete se tedy radši černobílými fotkami?
Prezentuji se těmi, které se mi líbí víc. A tím, že miluji černobílou, tak je to většinou právě tou. Černobílá umocňuje emoce, eliminuje rušivé barvy a vyzdvihuje pouze ten zachycený moment. Ve foťáku mám rovnou nastavený černobílý kontrastní náhled, takže má tvorba je na tom přímo založena.

Na vašem webu najdeme jak akty a glamour, tak rodinné a svatební fotografie. Proč to není oddělené?
Jak jsem zmiňoval, letos bych rád své služby nabídl více lidem, než tomu bylo doteď. Z toho důvodu jsem si podle toho web upravil. Ten mám v plánu mít pouze pro komerční focení, a ne pro volnou tvorbu. Tím, že akt je moje hlavní zaměření, nemůžu ho z nabídky vynechat. Jenom akt, který budu fotit na zakázku, bude rozdílný od mé vlastní tvorby.

Ve své tvorbě hledám neustále něco nového, fotím na jiných místech, snažím se neopakovat, ale u zakázky si to dovolit můžu, i když se samozřejmě budu snažit objevit zase jiný pohled. Svou vlastní tvorbu prezentuji hlavně na sociálních sítích. Cílem je ale výstava.

Výstava je v týhle době skoro jako cizí slovo! Proč taková touha po výstavě?
Fotografie na papíře na velkém formátu je úplně jiný level. Navíc vidět svou práci pěkně pohromadě je něco úžasného. Fotek už mám na výstavu dostatek, tak stačí jen domluvit nějaké pěkné místo a můžu ji zrealizovat. Výstavy jsem dělal už dříve, kdy jsem jen maloval. Poslední jsem měl skoro před 3 lety, tak už mi to začíná chybět.

Vaše sociálky jsou, jak jste sám řekl, především o umělecké a aktové tvorbě, jak na vás přicházejí klienti zajímající se o svatby a rodinné fotky?
Část lidí si mě vybere i podle Instagramu, což mě vždy překvapí, protože za rok tam nahraji jednu svatební fotku. Další část na mě přijde přes web mywed.com, kde si zadají požadované město a vyskočí jim žebříček svatebních fotografů. Působím v Plzni a v žebříčku jsem na prvním místě, takže mě vidí jako prvního a můj styl je navíc osloví. Pak to jsou lidi, co mě znají osobně. Kamarádi, kolegové, bývalí spolužáci. No, a nakonec je to díky doporučení od spokojených klientů.

Čemu jste se věnoval dříve, umělecké/volné tvorbě, nebo té profesní – svatbám, rodinám a portrétům?
Volné. Uměleckou tvorbou bych své začátky určitě nenazýval.

Nedokážu si představit, že by někdo mohl začít na komerčních foceních. Především na svatbách. K těm je třeba už dost zkušeností, je to velká zodpovědnost. Svatební den je plný úžasných neopakovatelných momentů, které fotografovi nesmí uniknout. A tomu začínajícímu se to může stát snadno. Sám jsem se ke svatbám dostal až po třech letech. Začínal jsem na portrétech a street, což mi pro svatbu dalo dostatek zkušeností.

Lukáš Tycar: fotka je moje antidepresivumLukáš Tycar: fotka je moje antidepresivum

Jaká je podle vás dobře vyfocená reportáž?
Hlavně musí mít hlavu a patu. Proto nabízím jen celodenní focení svatebního dne. Bez té hlavy nebo paty by to nebylo ono. Dále se na svatbě snažím zachytit co nejvíce emocí. Nejdůležitější je ale to, aby výsledek splnil očekávání klienta. Nebo ještě lépe předčil. A pokud je to reportáž, kterou dělám pro sebe, tak musí zase splnit nebo předčit moje očekávání.

Lukáš Tycar: fotka je moje antidepresivumLukáš Tycar: fotka je moje antidepresivum

Svatební balíčky nemáte, nabízíte pouze celodenní focení, je to právě kvůli oné komplexnosti reportáže?
K tomu mám více důvodů. Jedním je to, že chci zachytit příběh celého dne, počínaje přípravami a konče večerní party, kdy jsou lidé maximálně uvolnění a fotografa už skoro nevnímají. Druhý důvod je ten, že když jsem s nimi od rána, zapadnu tam skoro jako člen rodiny a už mě vnímají jinak a na těch fotkách je to pak také znát. Nejsem pro ně jen nějaký otrava, který na ně pořád míří foťákem. Pokud je to ale třeba mimo hlavní sezónu, anebo mám zrovna v tom týdnu už dvě celodenní svatby, vezmu i půldenní.

Lukáši, jaké žánry z těch, které fotíte, jsou vám nejbližší?
Posledního dva a půl roku se věnuji nejvíc aktu a ten převyšuje naprosto vše. Už jenom to, jaký na mě má antidepresivní účinek, kdy zapomenu na všechno špatný a cítím se fakt skvěle, mě utvrzuje v tom, že jsem si našel to pravé.

Dost si ale užívám i svatby. Pro fotografa je to prostě ráj. Neustále se vám nabízí nekonečné množství momentů a emocí, které se dají zachytit. Těch cca 12 hodin uteče tak rychle, že mě ani nestihnou začít bolet nohy z toho neustálého přebíhání. To přijde až druhý den.

Občas si vymyslím nějaký dokument, pro který se také dokáži hodně nadchnout. Například minulý rok jsem fotil příběh o medu, jaká je jeho cesta od včel do sklenice. To byl i celkem adrenalin, ale skvělý zážitek. Dva roky jsem také dokumentoval krasobruslařský klub. Dělám toho tedy opravdu hodně, což mě ale posouvá v tvorbě dál a dál. Nejbližší je mi ale opravdu ten akt.

Lukáš Tycar: fotka je moje antidepresivumLukáš Tycar: fotka je moje antidepresivum

Fotíte jen ženské, nebo i mužské portréty?
Na portrét si mě může objednat kdokoliv, vyfotím každého. Pokud si ale vybírám někoho pro svou tvorbu, jsou to ženy. Ony totiž mají kouzlo, které mě inspiruje a motivuje ze všeho nejvíc. A já to kouzlo chci zachycovat.

Když k vám přijde žena, která se ještě nikdy nefotila, jak ji dokážete uvolnit, aby focení bylo přirozené a příjemné?
U portrétu je to hračka. Vedu konverzaci a během ní rovnou fotím. Tím vznikají pro mě nejpřirozenější fotky. Neříkám jim, jak se mají tvářit, ale právě podle toho, jaký chci výraz, vedu konverzaci. Když fotím akty, tak stejně nejdřív začnu tím portrétem. To odbourá případnou počáteční nervozitu. Pak se odhodí část oblečení, za chvíli další, a nakonec už není co. Během focení jim ukazuji fotky, které jsme udělali, jim se líbí, a to pomůže odbourat poslední zbytky nervozity a stydlivosti. Základ je tedy komunikace a osobnost fotografa. Já jsem prostě svůj, a to se mi osvědčilo.

Lukáš Tycar: fotka je moje antidepresivumLukáš Tycar: fotka je moje antidepresivum

Z vašeho FB to vypadá, že se věnujete i konceptuální fotografii, vytváříte kolekce nebo jsou to jednotlivé snímky?
Většinou dělám jednotlivé snímky. 90 % mé tvorby je improvizace na místě. Hrozně nerad totiž plánuji, ať jde o cokoliv. Nicméně minulý rok se mi povedla fotka, ze které jsem měl obrovskou radost, a která byla do detailu dopředu naplánovaná. I tak dopadla nad moje očekávání. Jde o fotku „Rozdíly generací“, kde sedíme s mým dědou zády k sobě a oba si čteme. On z knihy a já z tabletu. Právě tuhle fotku mě napadlo rozšířit a udělat z ní sérii, tak doufám, že letos přibudou alespoň dvě další. Dále bych rád pokračoval v sérii zátiší s květinami. Jo a taky jsem díky covid době rozjel sérii autoportrétů. Nějak jsem trénovat musel, abych z toho nevypadl!

Lukáš Tycar: fotka je moje antidepresivumLukáš Tycar: fotka je moje antidepresivum

Jak pracujete s nápady? Vyfotíte vše, co vás napadne?
Jak jsem zmiňoval moje fotografie jsou častěji improvizací. I přesto o focení neustále přemýšlím. Nejvíc před spaním. Pustím si do uší nějakou pomalou hudbu a v hlavě tvořím. Napadne mě toho dost, ale ráno už o ničem nevím. Uloží se mi to ale do podvědomí a někdy během focení se to zase vynoří.

Kde čerpáte inspiraci pro uměleckou a aktovou tvorbu?
Čerpám z více zdrojů. Inspiruje mě samotná lokace, ženy, hudba, můj život. Dále mám doma spoustu fotografických publikací, ve kterých rád listuji. První kniha, kterou jsem si koupil, byla Nude od Ralpha Gibsona a právě jeho práce mě ovlivnila nejvíc. Co se týče hudby, největší inspirací je mi Nick Cave & The Bad Seeds. Tuhle skupinu zmínit prostě musím. Jejich hudba pro mě znamená opravdu hodně.

Vztah k tištěným fotografiím už jste tu naznačil, ale zajímá nás (přijde reklamní okénko), proč jste si pro odevzdání svatební zakázky vybral právě náš booklet s USB?
Hledal jsem různé možnosti a tahle byla jednoznačně nejlepší. Jednoduché a zároveň efektivní. Samozřejmě bylo důležité, co na to řeknou klienti a ti byli vždy nadšení, takže jsem u toho zůstal a nadále zůstanu.

Pokud odevzdáváte tiskové výstupy, jaké další produkty a proč volíte?
Fotku na papír chce spoustu lidí, takže těch případně z jednoho focení objednávám více. Také na plátno jsem již pár fotografií nechával dělat. Osobně mám hodně rád velkoformátové tisky na papír. Ta kvalita je skvělá a na zdi vypadají fotografie úžasně. Pro sebe si každý rok nechám dělat fotoknihu, ty mám ze všeho nejraději. To mi připomíná, že už bych se měl pustit do další za minulý rok.

Lukáši, máme na vás už úplně poslední otázku… trošku hnidopišskou. Váš Instagram, ale i Facebook sleduje více jak 7 000 lidí, jak jste se k tomuto číslu dokázal bez toho, aniž byste k fotkám dával nějaké popisky, a tedy byl jakkoliv osobní či publikoval pravidelně, dopracovat?
Základem je to, že lidi baví moje tvorba a sdílejí ji dál. Hodně pomohlo sdílení některých mých fotek velikými profily. Tohle jsem poznal už na začátku svého působení na sociálních sítích – namaloval jsem portrét Mobyho, který to poté sdílel na Facebooku a Instagramu, kde má pořádný dosah, a tak si mě všimlo hodně lidí. Pak už stačí, když tyto oslovené lidi, zaujme i zbytek vaší práce a máte nové fanoušky.

Sledujících bych ale mohl mít o dost víc. Vím, které fotky fungují na rychlé získávání fanoušků. Třeba obyčejná fotka ženského zadku spouští lavinu srdíček. Jenže pak máte profil plný sledujících, kteří tam nejsou kvůli vaší tvorbě, ale jen kvůli nahotě. To se pak pozná v komentářích, kde je místo chvály na fotografii, komentář typu „luxusní prdelka“. A že sem přesně takto formulovaný komentář viděl u jiných fotografů nesčetněkrát. To je cesta, kterou já jít opravdu nechci. Takhle bych za chvíli leda vyhořel a ztratil motivaci. Můj sen nejsou čísla na sociálních sítích. Můj sen je něco dokázat a stát se součástí historie fotografie. Vždycky jsem byl snílek a měl hlavu v oblacích, ale tenhle sen nereálný není a já se nepřestanu snažit dosáhnout toho, aby jednou moje dcera s hrdostí mohla říct, tohle je práce mého táty.

Lukáš Tycar: fotka je moje antidepresivumLukáš Tycar: fotka je moje antidepresivum

Web: tycar.cz/
IG: instagram.com/lukastycarart/
FB: facebook.com/lukastycarart

Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“Lukáš Tycar: „fotka je moje antidepresivum“
Ověřeno zákazníky