Rozhovor s Patrikem Háchou – „Baví mě svatební nálada, nekončící úsměvy a atmosféra celého dne.“

Patriku, jaké byly tvé začátky?
Fotka si mě našla tak nějak sama, ale vše odstartovala až koupě první zrcadlovky. Tu se mi podařilo nedopatřením celou přenastavit tak, že s ní šlo fotit jen na manuál a ostřit pouze ručně. Tehdy jsem si myslel, že to tak má být ☺. Byla to pro mě nejlepší škola – i díky tomu jsem pochopil, jak foťák funguje, a jakým nastavením mohu ovlivnit výslednou fotku.

Kdy a jak se focení rozjelo?
Díky studiu jsem měl možnost jít postupnou cestou, užívat si hobby focení pro přátele, poznávat nové lidi, ze kterých se dnes stali moji vracející se klienti. Nepřemýšlel jsem, jestli je to to, co chci dělat do budoucna. Ono to přišlo samo. Klienti se začali vracet a po nafocení první svatby mě to úplně pohltilo. Stále mi přijde, že se to rozjíždí. Focení je podle mě nekonečný proces, a za to jsem rád. Pořád je co zlepšovat, jak po fotografické stránce, tak co se prezentace nebo komunikace směrem ke klientům týče.

Jaká byla tvá cesta ke svatebnímu focení?
Dodnes jsem nebyl na žádné svatbě jen jako host ☺. A z toho plynulo především na začátku několik záludností, ale možná to byla i má výhoda. Měl jsem nad tím vším nadhled a nemusel se řídit něčím, co už jsem někde viděl.
První svatbu jsem fotil kamarádům a dodnes jsem jim vděčný za jejich důvěru, protože jsem do té doby nefotil ani žádný pár. Měsíc před konáním svatby jsem si raději domluvil focení s jiným párem, abych si s nimi párové focení vyzkoušel. Na základě těchto zkušeností se před každou svatbou s klienty scházím. Vzájemně se poznáme a u té příležitosti nafotíme i předsvatební fotky. Stydlivost před fotografem si odbydou a na svatbě jsou uvolnění.

Svatby a rodinné focení jdou ruku v ruce…
Těší mě, že se ke mně klienti vrací i po svatbě a já tak mohu zachytit i další okamžiky v jejich životě. Ať už je to těhotenství, narození nového člena rodiny nebo to má být překvapení pro jejich blízké. Líbí se mi myšlenka procházky s rodinkou nebo párem a mým nenápadným focením. Lidé u toho zapomenou, že se vlastně fotí a já mohu zachytit jejich opravdové emoce a uchovat pro ně vzpomínky pomocí fotek. 

Co tě na focení baví?
Když nakonec všichni zapomenou, že je na místě fotograf a všechno se děje spontánně. Nikdy jsem nebyl fotograf, který by fotil podle nějakých pravidel, a o to víc mě baví zachycovat na fotkách neopakovatelné okamžiky a emoce.

Jak podle tebe vypadá přirozená fotka?
Mám vždycky hroznou radost, když se mi podaří ty dva rozesmát, ne nějakým mým vtipem, ale když k tomu dojde svévolně. Jeden druhému něco pošeptá do ucha a mně stačí jen nepřestat cvakat.

Jak probíhá tvé svatební portrétní focení?
Jelikož za sebou máme předsvatební focení, všichni už vědí, do čeho jdou a nemusí být nervózní. Samotné focení je pak otázkou cca 40 minut – svatba pro mě není jen o portrétech, ale o momentech, které novomanželé stráví s přáteli a rodinou. Jsou ale situace, kdy bych fotil i déle…

Letos jeden pár hlásil již do předu, že se nechce fotit (ani při předsvatební schůzce) a až maminka je přesvědčila, že by pár portrétních fotek přeci jen na svatbě mohli udělat. Dostal jsem 15 minut jejich času. V tu chvíli musí fotograf přesně vědět, co dělat a mít v hlavně plán. Na druhou stranu to jsou nyní pro mě asi nejoblíbenější fotky tohoto roku. Tak jsem nadšený, že do toho nakonec šli.

Jak přistupuješ k focení svatby?
Všichni vždycky chtějí mít na svatbě kamaráda, který jim nafotí svatbu. Přesně takový jsem, zapadnu mezi lidi a pak to vypadá, že se s novomanželi známe už léta. Nejednou se mě hosté ptali, jak dlouho už se s ženichem a nevěstou znám: „dohromady asi pár hodin…“

„Umím zapadnout mezi lidi a fotit svatbu přímo z jejich pohledu. Tak nějak opravdově, zblízka.“ píšeš na svém webu, co to znamená?
Asi to bude ten extrovert ve mně. Je tak jednoduché se dát do řeči s hosty, zapadnout a pak už si nikdo ani nevšímá, že je u toho fotím.

Co fotíš aktuálně nejradši?
Rozhodně to jsou svatby, baví mě ta nálada, nekončící úsměvy a atmosféra celého dne. Tohle je na svatbách jedinečné a u jiné příležitosti jsem to nezažil. Na mě už je to celé zachytit a přenést i do fotografie.

Fotíš jen profesně nebo se věnuješ i volné tvorbě?
Ještě než mě fotka začala živit, fotil jsem s modelkami a páry, abych si vyzkoušel nové techniky focení, objektivy nebo jen neseděl doma, ale tvořil. Teď už fotím takřka každý den, nejen profesně svatby, produktové a lifestyle fotografie s agenturami, ale také když společně s manželkou cestujeme po světě (cestynacesty.cz).

Jak zvládáš kloubit lásku k cestování a zakázkové focení?
Vzhledem k tomu, že mohu fotit svatby po celé ČR, objevuji i nová místa v republice.

Pokud jedu na svatbu někam dál, snažím se udělat si pár dnů volna a procestovat okolí. Čas na velké cestování přichází až v zimě. Miluju moře, vlny a slunce, takže vyrážíme každý rok za teplem.

Jak jsi to měl s cestováním v tomto roce?
Na začátku roku se nám ještě podařilo odletět do Porta a Bergama. V červnu jsme využili jedné přesunuté svatby a vyrazili do Toskánska, kde nebyl jediný turista a my jsme i v restauracích bývali sami. Bylo to skvělé, nevšední a zároveň děsivé. Bylo vidět, že jsou rádi za každého hosta.

Jak covid-19 zasáhl do tvého pracovního života a jak bude vypadat tvůj rok 2021?
Svatby se mi začaly rušit skoro okamžitě, protože jsem měl domluvené termíny už na duben i květen. Nakonec až na 3 svatby jsme zvládli vše přesunout ještě na tento rok a odfotit asi moji nejdelší sezónu.

Příští rok bude nejspíš kvůli přesunům svateb z tohoto roku ještě více vytížený, už nyní mám půlku sobotních termínů zarezervovanou, i tak se plánuji soustředit více i na komerční zakázky, aby bylo možné případně využít více zdrojů.

Jaká je tvá propagace a komunikace k potenciálním klientům?
Postupně na sociálních sítích tvořím „své portfolio“, abych ukázal svou tvorbu. Nejvíce svatebních a rodinných zakázek mám přes osobní doporučení, a to je ta reklama, o kterou mi jde nejvíce.

Proč na webu nemáš ceník? Naceňuješ pak každou poptanou svatbu zvlášť? A podle čeho?
Každá svatba je jedinečná… Malá, velká, v lese, na zámku nebo doma na zahradě. Nechci, aby lidé jako první řešili cenu, ale nechám je, ať mi prozradí nejprve něco o sobě, co mají rádi, jací jsou a jakou plánují svatbu, abychom se mohli dostat na stejnou vlnu. Můj ceník není žádné tajemství – stačí si o něj napsat, ale jsem rád, když se mohu jako první něco o lidech dozvědět.

Máš pracovní workflow, které ti vyhovuje a rád by ses o něj podělil?
Bez předsvatební schůzky si focení svatby ani neumím představit. Jsem rád, že mohu lidi poznat ještě před samotnou svatbou. Při té příležitosti s nimi vždy nafotím i párové fotky, aby si vyzkoušeli být chvíli před foťákem. I díky tomu na svatbě pak focení portrétů, a i celého dne může probíhat více přirozeně, spontánně.

Co všechno s klienty řešíš na předsvatební schůzce? Na co je dobrý nezapomenout?
Ve většině případů se s klienty jen tak bavíme a procházíme si harmonogram, jaké mají plány, upřesňujeme místo, čas a případně se jim snažím poradit. Nosím s sebou i fotoknihu, ani ne jako portfolio, protože mé fotky už většinou viděli na webu, ale aby viděli, že fotky patří na papír. V počítači nebo v mobilu fotky zapadnou a člověk se k nim těžko vrací, ale není nic lepšího než po čase začít listovat ve fotoknize. Ta se přeci jen tak, sama od sebe nesmaže. ☺

Když probíráme harmonogram svatby dost často mi přijde, že ještě furt lidi dělají svatby podle toho, jak to kdysi dělali kamarádi, a ne podle sebe nebo možná jen nevědí, že existují jiné možnosti. Většina zná obřad ve 12, ve 13 focení, ve 14 svíčková, ale málo komu dojde, že to znamená pro všechny vstávačku v 5 ráno…

Jak odevzdáváš svatební zakázku?
Klienti vždycky obdrží webovou galerii, aby mohli fotky pohodlně ukázat známým, kamarádům a rodině. Jak už jsem psal, jsme s klienty vždycky spíš kamarádi, a tak zajdeme na kafe, prohlídneme fotoknihu, fotky a většinou z toho je pak hodinový pokec. Když osobně vidím, jak se zastavují nad každou fotkou ve fotoknize a usmívají se, v tu chvíli si uvědomuji, jaký má moje práce smysl.

Zmínil jsi fotoknihy… A my víme, že zrovna ty je klientům děláš docela ve velkém!
To tedy! Je to trochu klišé, ale fotka patří na papír. Už se mi několikrát stalo, že mi po letech volají nebo píší klienti, že se jim smazal harddisk nebo zničil telefon, jestli náhodou ještě nemám jejich fotky. Nejen proto doporučuju fotky zálohovat, ale také tisknout. Sám mám doma nespočet vlastních alb s fotkami z cest a každý rok tisknu několik fotoknih i pro sebe. Ale to je asi už závislost…

patrickhacha.cz
cestynacesty.cz
facebook.com/patrickhacha.cz
instagram.com/patrickhacha