Rozhovor s Ondřejem Plášilem, naším novým designérem

[pír] sešity šité sponkou nebo nití na stroji či ručně křížkovým stehem s papíry, na které je radost psát. fotoalba s vhodnou konstrukcí, do kterých se vejdou klasické, ale i instantní fotografie.Pečlivě vybíráme materiály a minimalizujeme odpad. rozměry produktů si nevymýšlíme – jsou synergií optimálního dělení výchozích archů papíru.
Každý typ produktu je vyroben z rozličných materiálů a různými technologiemi > několik cenových úrovní produktu > papiiirnictví pro všechny.
Piiir - upřímná značka s úctou k řemeslu, materiálu a přírodě.

Již brzy se budete moci těšit na nabídku jeho fotoalb i na našem webu. Zároveň se již za týden dočkáte uvedení nové limitované edice fotoknihy v jedinečné podobě, za kterou stojí právě Ondra.

Ondro, proč ses rozhodl pro studium designu?
Když jsem končil střední v oboru marketing a multimédia, věděl jsem, že nechci jít na vejšku jen kvůli nějakému papíru. Chtěl jsem zkusit něco, co by mě mohlo bavit. Podal jsem si dvě přihlášky, obě na umělecké fakulty a design… No a jedna vyšla.

Co ti studium dalo?
Kontakty, zkušenosti, nadhled. Pár probděných nocí a spoustu stresu.

Jak jsi při studiu řešil praxi?
Popravdě nijak. Praxe je v designu součástí tvůrčího procesu, takže přichází tak nějak sama.

Nedávno jsi dokončil studium na Fakultě výtvarných umění na VUT. Jsi rád, že to máš za sebou?
Ano, jsem. Už jsem potřeboval vypadnout.

A co teď?
TeďĎ už funguju sám za sebe. Kromě spolupráce s Kvalitnifotky.cz se ještě snažím rozjet vlastní značku, která dělá výrobky z papíru.

Vlastní značka, paráda! Jak jde její rozjezd?
Pomalu, ale dobře. Baví mě to a naštěstí mám okolo sebe skvělé lidi, kteří mi pomáhají.

Co všechno to obnáší?
To vlastně ještě ani já sám nevím… Je toho hodně a celé se to děje v rychlém sledu. Co všechno to obnášelo, si můžeme říct možná tak za rok.

Jaká bude tvá produktová nabídka?
Základem je sešit. Je to nejjednodušší zpracování papíru a já mám jednoduché věci rád. Nechci lidem vnucovat, k čemu má sešit sloužit, to ví každý uživatel sám. Nabídnu jim tedy jen několik různých druhů, co se papírů a velikostí týče, tečkovanou a čistou lineaturu, a všechno ostatní už bude na nich.

Druhým produktem je fotoalbum. Moc se mi nelíbila alba, která jsem na českém trhu viděl, tak jsem si vyrobil vlastní. Začal jsem s albem piano, které má poměrně složitou konstrukci - s každým kusem si hraju asi tři hodiny. Pak jsem zjistil, že to chce ještě něco jednoduššího, a tak vzniklo album minimal.

Ještě chci vyrobit diář a možná vzniknou i nějaké další produkty.

Proč sešity a fotoalba?
Jak jsem říkal, sešit je elementární záležitost, co se výrobků z papíru týče, a fotoalbum… bavilo mě vyrábět je jako dárky, a protože jsem je musel pořád zlepšovat, došlo logicky k jejich zařazení do nabídky.

Mluvil jsi o složitém a jednoduchém albu. Budeš všechny výrobky nějak škálovat?
Ano. Je to v podstatě základem filozofie mé značky. Chci nabídnout hezké papírové výrobky, ze kterých si každý bude moct vybrat, co mu bude vyhovovat vzhledem, ale i cenou, která je závislá na materiálu a jeho zpracování.

Tvá značka má, jak dobře víme, moc pěknou filosofii a vizi, povíš nám o tom víc?
Kromě škálování produktů chci minimalizovat odpady a používat materiály, kterým věřím. Při tvorbě standardních formátů sešitů vzniká až 25 % odpadu. Při speciálních zakázkách to může být klidně i víc. Já si formáty sešitů nevymýšlím, vznikají jako pouhé dělení výchozích archů papíru. U fotoalb je to podobné. Mám velikost vhodnou na Instax nebo Polaroid, na dnes už skoro archaickou 9x13, ale najdou se i větší formáty. Ale ty malé mě baví asi nejvíc.

Co se materiálů týká. Nejekologičtější papír je vyrobený v papírně s vlastní sítí větrných elektráren, vlastní čističkou vody, kterou rekuperují a používají znovu. Ale pokud leží tahle papírna ve Spojených státech a papír sem musí přes půl planety, úplně smysl mi to nedává. Snažím se najít lokální alternativy a taky jsem dlouho sháněl český papír. Konečně už úspěšně.

Zní to hezky a smysluplně, je reálné tyto hodnoty a vize udržet?
Věřím, že ano. Ale není to jenom o mně. Svou roli hraje i to, kam se papír posune za pár let. Výroba papíru je hodně náročná na spotřebu vody a myslím, že v budoucnu to bude velké téma.

Jaká vůbec byla tvá cesta k práci s papírem?
Sešity pro sebe jsem si začal šít už na střední. Na vysoké jsem měl jako volitelný předmět knižní vazby, kterou vedl Martin Novotný. Teprve tam jsem začal reálně zjišťovat něco o knihařině a výrobě z papíru, a pak už to šlo tak nějak samo.

A proč právě papír, proč ne jiný materiál?
Vždycky jsem měl takovou úchylku na hezké sešity, ale nemohl jsem si úplně dovolit si kupovat na všechny školní předměty takový, jaký bych chtěl, proto jsem si je začal vyrábět.

Kombinuješ papír i s jinými materiály?
U sešitů ne, ale u fotoalb ano. Desky potahuju do pláten. Standardně se používají knihařská, podlepená papírem, ale mě moc nebaví. Existuje jich na českém trhu jen pár pěkných a vlastně je pak používají všichni. Tím, že veškeré potahování dělám ručně, jsem schopný použít jakékoli plátno a mám mnohem širší možnosti.

Spolupracuju například s Filipem Kubákem, který vlastní nejstarší fungující tkalcovnu v České republice. Nedávno jsem objevil obchod Textile Mountain, kde prodávají zapomenuté a vyřazené kusy, které by se jinak dost možná vyhodily nebo spálily. To mě baví. V tuhle chvíli používám tedy textilní materiály jenom české a rád bych to tak udržel.

V čem je práce s papírem lehká a v čem naopak náročná?
Mě ta práce baví, takže je pro mě vlastně lehká. Náročné je vymýšlet, jak opravdu vytvořit co nejmíň odpadu, když kombinuješ dva a více materiálů. Každý arch papíru má trochu jiný rozměr a podle toho, k čemu ho používáš, ho musíš dělit vhodně vůči jeho vláknu. Ani technologie výroby to moc neusnadňují. Je vidět, že se to moc neřeší.

A když už jsme u těch alb a spolupráce s Kvalitnifotky.cz, máš nějakým způsobem blízko k fotce?
Stejně jako knihařinu jsem si na vejšce vyzkoušel jako volitelňák analogovou fotku. Fotil jsem už před tím, ale fotky jsem si nechával vyvolávat. Tam jsem zjistil, že mě to nebaví. Myslím nechávat si vyvolávat fotky. Těším se, až si na to najdu čas, ale od bakaláře to bohužel nešlo.

Jak se vlastně zrodila tvá spolupráce s Kvalitnifotky.cz?
Jindra Štěrba šel náhodou okolo mojí dílny. Na stole mi ležela vizitka, ze které dokázal přečíst moje číslo, a zavolal mi, jestli něco společně nevymyslíme. No a už vymýšlíme.

A jaká je tvá role v Kvalitnifotky.cz?
Pomáhám s výrobou fotoknih a navrhuji nové produkty. Ve výrobě si připadám trochu jako brigádník. Martinka je totiž neuvěřitelná - šikovná a rychlá. Takže sám sebe ve „fotkách“ vnímám více jako designéra.

V čem bys v budoucnu Kvalitnifotky.cz rád posunul dopředu?
Myslím, že velký posun bude zmenšení portfolia nabízených materiálů. V důsledku to nejenom usnadní výrobu, ale i pomůže zákazníkovi k hezčí fotoknize, protože po internetu je poměrně složité rozhodnout se, která kombinace plátna, ražby nebo dalších dokončovacích zpracování bude vypadat dobře. Myslím, že prostě nejlíp fungují jednoduché věci.

Můžeš prozradit něco konkrétního z chystaných novinek?
Teď jsme třeba pořídili novou bílou lepenku na desky. Světlé odstíny pláten budou mít sytější a světlejší barvy, než tomu bylo do teď. V plánu jsou i malé doplňkové produkty. A taky chystáme novou limitku, která vznikla na základě idey fotografky Khirii.

Co si myslíš, že Kvalitnifotky.cz nemají a co fotografům chybí – co bychom jim mohli ještě podle tebe nabídnout?
Myslím, že všeobecně chybí právě takové ty malé, jednoduché věci. Pro fotografy to určitě bude booklet s flashkou, aby mohli klientovi předat svou práci. Nejenom pro fotografy to pak může být booklet se dvěma fotografiemi nebo fotografií v paspartě doplněnou o text či věnování.

Doufám i v digitální tisk, který by nabídl zase trochu jiný vzhled vytištěných fotek, o který je v dnešní době docela zájem. A mě osobně dost baví.

A jak si užíváš spolupráci s Kvalitnifotky.cz?
Je to super. Máme skvělý kolektiv. A na spolupráci s Kvalitnifotky.cz mi vyhovuje volnost, kterou v práci mám.

A vůbec, práce tvé povahy znamená sedět u počítače a navrhovat, stejně jako být v dílně a pracovat rukama. Co je ti bližší?
Práce u počítače mě baví čím dál míň. Práce rukama a prototypování je pro mě mnohem větší relax.

Když už jsme u toho, necháváš si vyvolávat fotky a děláš si vlastní fotoalba, nebo i u tebe platí kovářova kobyla chodí bosa?
Spíš to druhé. Alba rád dávám druhým, ale naplnit vlastní jsem ještě nezvládl. V jednom malém minimalu mám pár instantních fotek, a to je všechno. Snad až najdu čas na vyvolávání analogu, změní se i tohle.

Instagram: instagram.com/piir.cz
Facebook: facebook.com/piiir.cz