Matouš Bárta: perfekcionista, který získává ocenění v mezinárodních foto soutěžích

Během let se naučil myslet ve fotografiích. Kompozice, načasování a skladba obrazu k němu přicházejí intuitivně. Našel si cestu dokumentární fotografie, která mu umožňuje plynout s dějem a neničit ho svou přítomností. Sám o sobě tvrdí, že je pečlivý, jeho prvorozený syn o něm prohlásil, že s retuší pracuje pomalu jak prase. Za svoje fotky získává ocenění v mezinárodních soutěžích svatební fotografie.

Matouši, jaký jsi člověk?
Introvert. Jako vážně. Když jsem začínal fotit svatby, říkal jsem si, jestli se na to vůbec hodím. Měl jsem představu, že fotograf musí všechno organizovat, všechny kolem rozesmívat a bavit. Naštěstí se ukázalo, že existuje víc než jen jedna správná cesta. Těžko bych mohl dělat to, co dělám, kdybych se přitom měl přetvařovat nebo do něčeho nutit.

Jaké vlastnosti charakterizují tvou fotografickou osobnost?
Při práci spoléhám na svou intuici. Málokdy jde všechno hladce, tak jsem se naučil improvizovat a vystačit s tím, co mám k dispozici. Taky jsem odjakživa perfekcionista. Hodně mi záleží na tom, aby byl můj výstup konzistentní a fungoval dobře jako celek.

Jak jsi dospěl k tomu, že budeš studovat fotku?
Vylučovací metodou. Kdo ví v patnácti přesně, co by chtěl v životě dělat? Když jsem vyřadil možnosti, o které jsem nestál, zbyl mi restaurátor kamene a fotograf. To první znělo, jakože to bude hodně práce.

Portfolio toho, co fotíš je bohaté, co z toho fotíš nejradši a proč?
Svatby. Takové flow prostě v ničem jiném nemám. Sám bych to do sebe dříve neřekl. Vždycky mě nejvíc bavilo fotit neživé věci. Mezi lidmi jsem se cítil nesvůj. Jako zaměstnanec ateliéru jsem ale dělal úplně všechno. Díky tomu jsem se focení svateb nemohl vyhnout. Začal jsem sledovat zahraniční vzory a přispívat do mezinárodních soutěží. To mi pomohlo najít se v dokumentárním stylu focení a osamostatnit se. Tím, že jsem si přesně definoval, jak chci přistupovat k focení svateb, přišli klienti, kteří vědí, co chtějí. Když si mě vyberou pro to, co dělám a jak to dělám, nechají mi posléze volnost a nakonec jsou nadšení výsledkem. Win-win.

Jací lidé si tě tedy vybírají?
Úžasní! Stojí o přirozenost a opravdovost a moje fotky k nim promlouvají. Svěřují mi obrovskou důvěru a já si toho cením.

Co je pro tebe na focení nejméně příjemné?
To je těžko říct. Jsou spíš věci, které jsou pro mě pracnější a pak ty, které jdou samy od sebe. Focení mě baví, mám v něm flow. Spíš je pro mě náročné to kolem - produkce, organizace, administrativa… ale naštěstí se to dá delegovat.

Když fotíš rodinný dokument, znamená to, že fotíš s jednou rodinou i v průběhu let?
Není to nutné. Nemusíš si to představovat jako časosběrný dokument. Podstatou dokumentární rodinné fotografie je zachytit přirozené momenty. Zachytit situace, vztahy a lásku mezi členy rodiny. Což lze i při jednorázovém focení. Může jít o obyčejné situace jako rodinný večer či výlet nebo o ty vzácnější jako oslavy, porod, stěhování, těhotenství, nový člen rodiny a tak. Ale je fakt, že mám rodiny, se kterými se při různých příležitostech opakovaně setkávám. S některými se vídám už roky.

Jaké to je sledovat vývoj celé rodiny?
Rozhodně je to dobrá připomínka toho, jak rychle běží čas. Tedy, kdyby mi k tomu nestačily dvě vlastní děti.

Dokumentární fotka je tedy o příběhu, jaké konotace v tobě vyvolává slovo příběh v dnešní době?
Podobně jako komunisti zkazili slovo mír, zdá se mi, že marketing dnes kazí slovo příběh. Já ho začal používat, abych lidem přiblížil, v čem spočívá kouzlo dokumentární fotografie, která je o zaznamenávání a vyprávění příběhů. V té době mi přišlo potřebné vzdělávat klienty v tom, že ze svatby můžou dostat mnohem víc, než jen fotku polibku, skupinovky a portréty novomanželů. Bylo to přirozené pojmenování a rozhodně fungovalo dobře. Nyní je ale příběh natolik omílané slovo, že přestáváme vnímat jeho význam. S příběhy se roztrhl pytel. Květiny, pečivo, uzeniny, boty. Všechno má příběh.

Jaký je tvůj marketing?
Říkám lidem, že zachytím jejich příběh.

Jak se tvého byznysu dotkla pandemie?
Asi jako každého fotografa. Některé zakázky se přesunuly, některé odpadly. Nejtěžší byla ta nejistota, co bude.

Co jsi pro svůj byznys dělal v době pandemie?
Rád bych se pochlubil, že jsem udělal nové stránky, založil YouTube kanál, přestavěl provozovnu, seřídil objektivy, prošel spoustu online kurzů, našil roušky a podal včas daňové přiznání, ale nemůžu. Ve skutečnosti jsem pracovní věci úplně odstřihl a místo toho přečetl všechny komixy s Asterixem. Zmínil jsem se, že mám dvě děti, že?

Pro své zákazníky tiskneš fotky poměrně dost, proč je to pro tebe důležité?
Podle mě se nic nevyrovná pocitu z vytištěných fotek. Zavedl jsem fotoknihy do svých svatebních balíčků a já i mí klienti jsme moc spokojení. Předtím jsem tiskl knihu přibližně každé desáté svatbě, nyní jsou to všechny a mnoho klientů nechá udělat fotoknihu i pro své rodiče. Ohlasy jsou veskrze nadšené.

Vytváříš si vlastní gravírování, jsou pokaždé jiná, nebo máš svou vlastní grafiku?
Vždycky tyhle věci ladíme s klienty. Někteří mi dodají vlastní motiv, který použili třeba na oznámení, jiní si vyberou z možností, které mám v nabídce. Pro letošek si nechávám nakreslit sadu úplně nových motivů a už se těším, jak se budou líbit.

Jsi s našimi službami spokojený?
Naprosto! A to jsem perfekcionista.

Web:
matousbarta.com
matousbarta.cz

Instagram:
instagram.com/matous_barta_photography

Facebook:
facebook.com/matousbartaphotography