Sleva 50% na všechny fotokalendáře. Vícesleva na fotokalendáře
Marcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografka

Marcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografka

Trpělivá, empatická a předvídavá fotografka. Původem holka ze statku, která si díky neznalosti fotografických pravidel a techniky vytvořila osobitý styl, pro který se stala vyhledávanou a oblíbenou fotografkou. To je Marcela Bartůšková. My bychom ještě rádi dodali, že je to veliká osobnost, která nás podporuje, jak může. Neustále se usmívá a má v sobě tolik dobra, že by jej mohla rozdávat na potkání.

Máme tě rádi, Marcelko, a moc ti děkujeme za osobnější rozhovor.

Jak bys popsala sebe samu jako fotografku?
Introvertní samouk(čka), která se díky svým “nedostatkům” ve fotografii stala poptávanou fotografkou. Možná to zní blbě, ale vysvětlím to, protože je strašně těžké o sobě něco takhle napsat :).

Když jsem začínala fotit lidi, měla jsem vždycky pocit, že je strašně zdržuju, a o to víc mi bylo ještě jako introvertovi blbé a obtěžující jim říkat, co mají dělat a jak si mají stoupnout. Z toho se pomalu rodil v té době (2011) ještě ne tak známý reportážní/uvolněný styl focení, který dokreslovala moje neznalost techniky a velký počet svým způsobem rozostřených fotek, které ale zachycovaly krásné momenty. Fotky se všem moc líbily a vždycky říkali, že mají “něco” a nedokázali popsat co. Jenže já věděla, že podle příruček je to blbě. Jednou jsem o svých fotkách debatila s člověkem, který k tomu měl co říct a došlo mi, že vlastně mou neznalostí pevných pravidel fotografování jdu mnohdy za hranice, kam už by se studovaný fotograf třeba nevydal a já odsud přinesla parádní momenty, sice s technickými chybami, ale parádní. A co je na miskách vah víc? Postupem času jsem vše z velké části dohnala, ale pořád si ve fotce dělám, co chci já, a ne co káží příručky :).

Proč je pro tebe důležité reportážní focení - proč jej preferuješ?
Začala jsem fotit v době, kdy bylo běžné a moderní si z focení odnést tři zretušované fotografie, které vznikaly po hodinách líčení, stylingů a nastavování světel v ateliéru. Okrajově jsem si tím taky prošla, ale jako introvertovi se smyslem pro autentičnost mi v tom dobře nebylo, a hlavně jsem měla pocit, že je to obrovská ztráta času a nějak jsem v tom neviděla smysl ani cestu. Zlom přišel v období, kdy jsem nafotila své první novorozené miminko v lese v době “košíkové”, která se mezi maminkami hojně šířila. Tam se začaly nabalovat zakázky reportážního typu a zjistila jsem, že je to něco, co na našem trhu chybí, co mi vyhovuje a zároveň je tam velká spokojenost klientů, kteří z 99 % neradi pózují před foťákem.

Jak dociluješ přirozenosti a upřímného focení?
Především to musí vycházet ze mě samotné. Ať už je to způsob on-line prezentace, komunikace s klienty nebo samotné focení, vše je dělané tak, aby klient, který mě nezná, nabyl dojmu, že mě zná roky, dokázal se uvolnit a přestal vnímat foťák, který je často znervózňuje. Když bych měla být konkrétnější, vrátím se k tomu, co bylo řečeno už na začátku, že respektuji lidi kolem sebe, respektuji jejich potřeby, nálady, životní milníky a s tím vším já pracuji. Samozřejmě do určité míry slušnosti, rozhodně na sebe nenechám křičet podrážděného tatínka, který focení dostal za trest. Takže když vidím rozmrzelou holčinu v pubertě a maminku, která si tak přála fotky se svými dětmi, tak to nafotím tak, jak to je. (přikládám fotku) Nebudu ji nutit k úsměvům, když nechce, ale najdu si jiný moment, který bude stát za to a bude jen jejich.

Říkáš, že tě focení obohacuje, čím?
Na mém focení si hodně povídáme, jednak pro uvolnění atmosféry, ale taky proto, že ráda naslouchám a naslouchám proto, abych do fotek mohla vložit něco, co je jen vaše a tím jste si mohli odnést originální fotky. A z toho plyne, že v životě potkám spoustu různých lidí se spoustou životních příběhů, ze kterých se mohu ponaučit nebo si z nich mohu vzít inspiraci nebo mohu naopak využít zase službu klienta, kterou on poskytuje, kontakty a v neposlední řadě nově vzniklá přátelství.

Prošla sis vyhořením, co tě z toho dostalo? Co ti pomáhalo to překonat?
Dostal mě z toho syndrom samotný. Já už byla natolik vyhaslá, že už jsem nedokázala přijmout žádnou zakázku. Z posledních sil jsem se lidem snažila alespoň vysvětlovat, ať se nezlobí, ale že neděle je jediný den v týdnu, kdy nepracuji, ale že jestli chtějí nafotit svatbu, tak tu mám ceník a ne, že když si tykáme, tak to bude zadarmo… Že ať se nezlobí, že jsem sice fotografka, ale nefotím všechno a Photoshop se mi do hlavy taky nenahraje sám od sebe. Bylo toho strašně moc, co jsem dělala proti své vůli a svému přesvědčení a bylo na čase radikálně používat slovíčko “NE”. Což šlo v mém zbědovaném stavu velmi dobře, nebyla síla na cokoliv kývnout. Nedej bože, že by mi zbylo kousek síly na něco kývnout, to bych už dnes možná nefotila. V tom velkém počtu poptávek už nešlo prostě vyhovět všem a ve všem. Trvalo mi asi pět měsíců, než jsem vzala foťák znova do ruky, blížila se svatební sezona a nechtěla jsem nikoho zklamat, s první vydařenou zakázkou se mi vlila zas čerstvá krev do žil a pod podmínkou, že onen rok nevezmu jedinou zakázku proti své vůli fotím v radosti až dodnes.

Co děláš teď pro to, abys tomu předešla?
Vždycky když si nejsem jistá, jestli už si toho na sebe neberu příliš moc, anebo něco proti svému přesvědčení, zopakuji si větu z jedné knihy o tom, jak nakládat s časem (Život podle Julie). “Čas je konečný, očekávání druhých jsou nekonečná.”

Jak by měli klienti vnímat/chápat své fotografy?
Jako osobu blízkou :), Vybírejte srdcem, ne podle počtu odevzdaných fotek nebo ceníku. Pokud to se svojí svatbou myslíte opravdu vážně a záleží vám na vašem dni, nepodceňujte výběr svého fotografa. Škody jsou v tomto případě nenávratné.

Vždycky klientům říkám:” Já budu ta, která ve váš svatební den s vámi dvěma stráví nejvíc času ze všech. Nebude to ani maminka, ani svědkyně, budu to já, takže se mnou musíte být po všech stránkách v pohodě. Měl by to být opravdu člověk, nejen s fotografickým talentem, ale taky s talentem splynout s vámi, proto si volte své fotografy i podle životního stylu, vše pak do sebe mnohem lépe zapadá. Dnes to sociální sítě umožňují, tak proč toho nevyužít.

Marcelko, jsi holka, která věří na opravdovou lásku. Co podle tebe ona „opravdová láska“ znamená?
Já měla to obrovské štěstí, že i přes nepřízně osudu mi nikdo víru v opravdovou lásku nevzal, a to je s největší pravděpodobností to, co mě k ní přivedlo. Ted’nemám na mysli jen vztahy, ale i práci a vůbec všechny oblasti mého života. Když bych měla “opravdovou lásku” popsat svými slovy, pak bych řekla, že je to klid. Klid, který je stabilní, mírumilovný a hojivý za jakýchkoliv okolností. Je to jistá forma energie, která tento klid přináší. A je to taky respekt k sobě samým, aneb milionkrát zmiňovaná sebeláska a respekt a ohleduplností ke druhým, což u mě znamená, že nedělám druhým nic, co nechci, aby dělali oni mně.

Jak jsi potkala svého životního partnera a jak se vyvíjela vaše láska?
Na seznamce a rádi tento příběh vyprávíme, ať pro zasmání nebo pro inspiraci druhým. Předcházel tomu dlouhý příběh nás obou, který nebyl úplně šťastný, ale rozhodně přínosný, protože nás dovedl jeden k druhému. A díky tomu, že jsme během života nezahořkli, byla nám naservírovaná sladká odměna ve formě krásného vztahu, který jsme po dvou letech zpečetili svatbou, dostavěli jsme dům, pořídili si Vildu (labrador) a v horizontu pár dní se rozrosteme ještě o jednu malou bytost :).

V rychlosti se ještě vrátím k té seznamce. Jedna nejmenovaná seznamka poskytuje možnost vyhledání potenciálního partnera v dosahu kilometrů, nechtělo se mi nikam daleko dojíždět, tak jsem zadala 22 Km. Byl tam jeden jediný chlap, takže žádné velké vybírání. Na první pohled to nebylo vůbec špatný a očividně byly sympatie i na druhé straně. Dál jsem tomu ale nevěnovala pozornost a žila si dál. Po měsíci se ozval a začali jsme si psát, pak přišel návrh na první rande, to proběhlo, ale kolena se mi nepodlamovala. Protože jsem to chtěla tak, jak to bývalo u jiných, ale tady bylo všechno jiný, ale úplně a já se v té jinakosti ztrácela a nedokázala to přijmout, ani tu hromadu bezpodmínečně lásky, která se na mě valila. Vždyť já byla věčně zraňovaná ve vztazích, po tomhle jsem vždycky toužila, proč to nedokážu přijmout? Nebylo to lehké období, rozhodně ne pro Járu, který snad nikdy, ani ve vteřině nepochyboval o nás dvou a díky němu a jeho přesvědčení, že já jsem ta pravá, jsme to dotáhli až sem. Po nějaké době se mi taky přiznal, že jsem vůbec nesplňovala jeho kritéria výběru, byla jsem prý moc stará a měla moc hezkou fotku v profilu :).

Jaká byla vaše svatba, čím byla jiná?
Byla dokonalá :). Jako svatební fotografka jsem byla často spojovaná s tím, že rozhodně vím, jak tu svou svatbu pojmout, až to přijde, protože jsem jich viděla už tolik. No právě!!! Viděla. Ale nic z toho jsem nebyla ani já, ani Jára, takže jsme to vzali pěkně od podlahy, a to doslova. Bylo těžké si říct, jak to chceme, ale bylo mnohem snazší si říct, jak to nechceme, a od toho jsme se odrazili a začali konat. Středobodem všeho bylo místo. Moje rodná vesnička. Přišlo mi divné brát se někde, kde k tomu nemám vztah a nikdy se tam třeba už nevrátím. A o obřadu nemluvě, proč by mě měl oddávat někdo, kdo mě vůbec nezná a už nás pak nikdy neuvidí, a ještě zády ke všem pozvaným hostům. Proto jsme udělali obřad v kruhu. Stejně jako šaty, nabíhala mi husina při představě, že jdu zkoušet do salónu něco, co mělo několik holek přede mnou a bude mít i po mně. Věděla jsem, že v takový významný den ve vypůjčených šatech nepůjdu, i kdybych si je měla sama spíchnout :). Občerstvení jsme nakombinovali od lokálních nadšenců.

Přípravy trvaly zhruba týden. Jára a jeho kamarádi, rodina, celá ves, všichni pomáhali. Jen o tom píšu, jdou na mě lehce mdloby, když si vybavím to vyčerpání den před obřadem, ale to, co následovalo potom, byla nádhera. Vše do sebe najednou začalo zapadat zoubek po zoubku, každý detail, na kterém jsme si nechali záležet dával smysl a tvořil jeden velký celek. To je jen zlomek toho, co bych o naší svatbě dokázala říct. A to vše se mohlo uskutečnit hlavně díky Járovi, který mě vždycky a ve všem podpoří i v takovémto bláznivém nápadu, udělat si svatbu pro 170 lidí od lžičky na kafe, po taneční parket na vlastní pěst.

(Fotky i video z naší svatby jsou kdyžtak k vidění na mém webu www.marcelabartuskova.cz/o-mne/)

V čem je ti tvůj muž, jakožto manžel svatební fotografky oporou?
Ve všem! Je schopný zastat funkci partnera, manažera, řidiče, kuchaře, uklízečky, krejčího, terapeuta, technického konzultanta a všeho, co s podnikající manželkou v tomto oboru může souviset. Je to nespočet hodin, kdy mi kouká jen na záda (pracovní počítač mám zády do místnosti) a trpělivě vyčkává, kdy se budeme moct věnovat jeden druhému.

Aktuálně jsi v očekávání, ovlivňuje tě těhotenství jako fotografku (emoce, důležitost momentů atp.)?
(V době, kdy bude rozhovor zveřejňován už nejspíš nebudu v očekávání :).)

Ač je těhotenství dost často spojované s emočními bouřemi, přecitlivělostí a jinými výraznými změnami jak po psychické, a hlavně fyzické stránce, u mě to je/bylo naopak.

Takhle dlouhodobě vyklidněná a spokojená jsem snad ještě nikdy v životě nebyla. Tím, že jsem už před těhotenstvím patřila do řad klidnějších povah s vysokou senzitivitou, nevnímám mou práci v průběhu těhotenství jinak. Řekla bych, že odvádím stejnou práci, možná si jí víc užívám.

Ale musím uznat, že doba před otěhotněním jiná byla a nejvíc se týkala právě práce. Období plné nejistot a otazníků. Chtěli jsme miminko, a to byl stavební kámen nastávajících opatření, které pak na sebe nabalovaly další a další. Pořád jsem přemýšlela nad tím, jak si naplánovat neplánovatelné. Brát zakázky, na jak dlouho dopředu, kolik, kdy otěhotním, hned, za 2 roky, bude mi dobře, budu zvracet, budu pořád spát, budu na rizikovém, budu mít tohle vše a do toho ještě řešit vše ohledně rušení svateb, když to neklapne??? Takže jsem udělala něco, co se mohlo zdát jako bláznovství, ale nemohla jsem jinak. Jako svatební fotografka jsem od minulého roku všechny svatby odmítala s tím, že když to nevyjde, tak to hold doplním nějakými last minute svatbami. A protože se ještě věnuju rodinné fotce, tak to nebyla úplná sebevražda, ale jen taková poloviční. No a ejhle, v říjnu dvě čárky a březen covid-19. Lépe to dopadnout nemohlo. Ženy milé, poslouchejte tu intuici, ač se to mnohdy může zdát šílený.

Jaké jsou tedy následující plány – mateřství vs. práce?
“Pánbůh se nejvíc směje, když lidé plánují”. A myslím si, že nejvíc těhotným maminkám a jejich plánům s dětmi :). Představu mám, jestli se mi ji podaří naplnit, to se sama nechám překvapit. Ale fotit se bude dál, v kruhu rodinném určitě. Kdy z tohoto kruhu vystoupím bude hodně záležet na potřebách miminka, které si toto určí samo.

Když nefotíš, tak vaříš, co tě na tom baví a co vaříš ráda?
Miluju jídlo, jsem náročná ve výběru a jen tak něco mě neuspokojí, ráda tvořím (vařím), ráda hostím a věřím v to, že jídlo je lék. Tím, že trh nabízí spoustu skvělých surovin, ale zároveň i spoustu mizerných produktů, vzala jsem to z velké části do svých rukou a vedle toho je to pro mě ještě relax spojený s gastronomickým zážitkem a užitkem pro zdraví mé rodiny. Abyste si nemysleli, nejsem žádná Michelinská kuchařka, mám jen ráda poctivé, chutné čerstvé jídlo.

Dvě poslední otázky… Staráš se svým klientům i o tisky fotek?
Hodně zmiňuji kolem své práce slovo individualita a té se držím i u tisku fotek. Každý má jiné potřeby, představy a požadavky na tisk fotek, a proto netisknu žádné “balíčky”, ale individuálně nabízím možnost konzultace, doporučení nebo ukázky z řad mých výtvorů.

Proč tiskneš fotky?
Vnímám to jako jejich návrat do života. Je to rituál… Osobně je pro mě tisk fotek velmi vzácný a slavnostní okamžik, protože to není jen o tom nahrát fotky, zaplatit a vyzvednout. Přemýšlím nad formátem, velikostí, materiálem, vybírám rámy, pasparty, volím knihy a jiné možnosti, je toho tolik, jak fotku můžeme vyzdvihnout o několik stupínků výš a dát jí tu správnou osobitost, která zdobí většinou naše domovy. Pak tu máme i zaručený způsob, jak fotku nadobro pohřbít, a to jsou nejmenované levné tisky, které se v první řadě klientům snažím vymluvit.

WEB: marcelabartuskova.cz
FB: https://www.facebook.com/mkfotky
IG: https://www.instagram.com/marcela_bartuskova/

Marcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografkaMarcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografkaMarcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografkaMarcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografkaMarcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografkaMarcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografkaMarcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografkaMarcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografkaMarcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografkaMarcela Bartůšková, úžasná ženská, výjimečná fotografka
  • Fujifilm
  • Fomei
  • Canson
  • SmartAlbums
  • Epson
Ověřeno zákazníky