Kenji - dřevorubec s duší lesního skřítka
Lukáš Kenji Vrábel je svatební, portrétní a lifestyle fotograf. Vedle toho je Sigma ambasador, Zoner ambasador a Family ambasador (zkráceně táta). Krom toho ještě působí jako lektor na workshopech, kde dalším nadšencům předává to, co se naučil ve fotografii a postprodukci. Pokud byste ho hledali, většinou ho najdete v teplákách doma s upatlaným trikem od přesnídávek a piškotů. A když neni tam, hledat ho můžete na svatbách u sladkého baru.
Jaký jsi člověk, Kenji?
Dřevorubec s duší lesního skřítka. Asi na první pohled vypadám, jako takovej ten klasickej potetovanej týpek s plnovousem, co žere jen krvavý stejky a kdyby se setkal se sedmi trpaslíkama, tak by je sežral taky anebo aspoň zadupal do země. A realita je taková, že mám radši gumový medvídky nebo pečeťskou čokoládu (jak říká naše malá) a s trpaslíkama bych na paloučku zahrál pexeso nebo kuličky.
Jaký jsi fotograf?
Každej fotograf by o sobě chtěl jednou říct, že je šikovnej, umí to s lidma, má vkus a styl, a že jeho fotky jsou úplně jiný – originálnější, mají jasnej rukopis a prostě jsou dokonalý. Jenže, když to řekneš, tak seš náfuka, že jo? Takže já jsem jen fotograf, kterej by to jednou o sobě chtěl taky říct, třeba vnoučatům. A tak na tom pracuju.
Co jsi dělal předtím, než se z tebe stal fotograf?
Pumpaře, prodavače v elektru, webdesignera.
Proč už to neděláš?
Přiznám se, že na pumpě jsem nezvládal, když jsem vyfásl úklid na záchodech. To je ale téma na celej další rozhovor! V elektru mě to bavilo, ale asi jsem byl na blbý pobočce, pač se nedalo moc vydělat na živobytí a byl jsem tam tak často, že jsem se musel rozhodnout, jestli si tam přestěhuju postel anebo půjdu pryč. No a webdesign dělám pořád jako vedlejšák. Je to občas fajn odfrknutí od fotek a mám díky tomu rozmanitější práci, když sedím v officu.
Proč fotka?
To je hrozně filozofická otázka, víš to? Těžko se na to odpovídá. Hele asi je to tím, že jsem takovej jako vizuální očumovač a zároveň egoista. Mám rád hezký věci, hezký fotky. Rád něco vyfotím a řeknu si „hele to je hezký“. V tom mě třeba foťák na mobilu nikdy neuspokojoval, musel jsem to mít prostě lepší, a proto jsem pořídil zrcadlovku a začal se v tom šťourat. No a egoista jsem, pač mi dělá hroznou radost, když je někdo další taky vizuální očumovač a pochválí mi ty moje hezký fotky. A když to jsou fotky toho člověka, tak je to vlastně takový kombo, protože já mám radost, že mám hezký fotky, on má radost, že má hezký fotky, a tak mi i pohladí to moje ego, a to jsem pak jak štěně.
Jaký lidi si tě vybírají?
Nejlepší lidi. Lidi jste nejlepší! Mám vás rád!
Jinak obecně jsou to lidi, který nekupujou jen „fotky“. Chtějí něco víc. Chtějí si jednak užít to samotný focení, bavit se. A za druhý hledají nějakou kvalitu a styl, kterej je jim blízkej. Jsou to lidi, který nekupujou fotku, ale zážitek s přesahem. Ty fotky jsou jen připomínka toho, jak si užili tu svoji svatbu nebo jak si užili tu vycházku při západu a nebo jaký to bylo, když byli tenkrát těhotný. A chtějí ten zážitek zdokumentovat tak, aby to bylo zároveň hezký a v dobrý kvalitě, aby jim stálo za to, si tu vzpomínku uchovat třeba vytištěnou.
Co děláš pro to, aby si tě vybírali ty správný lidi?
No nejlepší je, když fotíš ty správný lidi, že tě pak doporučujou dalším správným lidem, a tak to jde dál a dál. Za správný považuju teda ty, který mají podobnej vkus, myšlení a cítění jako já. A ještě navíc si musíme sednout na schůzce.
Hraje v tom roli i propagace?
Samozřejmě každej podnikatel se musí i nějak propagovat, furt je to i práce. No a propagace přivádí lidi – správný i nesprávný. A tady je důležitý nebrat za každou cenu i ty nesprávný. Je potřeba i odmítat. Protože ve chvíli, kdy vezmeš nesprávnýho člověka, nebude ani jedna strana spokojená. Protože každá strana má jiný očekávání. Chápem? Když mi zákaznice řekne, že chce těhotenský fotky zamotaná v zácloně s věnečkem z kytek a bejt u focení píchlá v křoví, tak to neberu. Já tohle nefotím a je to v tu chvíli varování, že se ani nepodívala na to, co fotím. A poptává fotky, který já jí ale nemůžu zpracovat. Tak je pak lepší doporučit nějakého kolegu.
V čem jsi jiný než ostatní fotografové?
Vážím víc než většina fotografů a mám delší vousy než většina fotografů.
Já se hrozně nerad s někým srovnávám, ale snažím se mít hlavně jiný, svůj a pro mě správný přístup. Jak jsem zmiňoval předtím, podle mě lidi nekupujou fotku, ale zážitek s přesahem. Tak se snažím, aby to pro ně byl hlavně skvělej zážitek. Aby si to užili i páni a chlapy, pač ti jsou nejvíc z focení v nervu.
Jaký je tvůj marketing?
Zatím nic moc, ale pracuju na tom. Já si vždycky myslel, že marketing umím. A to si jako hodně lidí myslí, že něco umí a všichni umíme prd. Takže jsem začal spolupracovat s markeťačkou Romčou (dej sem link, Romčo. Nemám web, ale dělám marketing pro KvalitníFotky.cz a to stačí, ne?) a zjistil jsem, že umím prd. Je hrozně správný nesnažit se všechno dělat sám, ale svěřit se do péče lidí, který v tom oboru fakt něco umí. Tak přece chceme, aby si lidi nefotili fotky sami, ale svěřili se nám fotografům, ne?
Na čem teď pracuješ? Co bude lepší?
Teď se teda snažím mít hlavně web správně, ten je stěžejní a furt na tom pracuju. A pak jedu Facebook a Instagram. Ale je to docela těžký, když už teda trochu pronikneš do toho, že to není jen o vkládání hezkých fotek. A pro mě je to ještě těžší v tom, že napůl chci dělat marketing, abych oslovil jiný fotografy – protože dělám workshopy, který mě taky mega baví. A druhá polovina jsou „neobyčejní“ lidé. A musím přemýšlet nad tím, aby příspěvky měly hlavu a patu, oslovily správnou polovinu a tu druhou neurazily. No je to fakt boj.
Co cenotvorba – bojuješ s tím nebo je to pro tebe easy?
S tím taky bojuju. Jsem upíchlej na Vysočině, která je podle mě specifická tím, že Češi na Vysočině jsou ještě víc Češi než ostatní Češi. Takže si ještě víc myslí, že ta práce nic nestojí, a že to umí každej. Takže cenu nedržím moc vysoko, abych na Vysočině neurazil, a zákazníci třeba z Prahy se mi smějou a nosí mi na focení sváču, pač vypadám, že výdělek utratím za Photoshop a pak nemám na rohlíky. Navíc se všichni snaží bojovat a konkurovat si cenou a pak to vypadá tak, že má polovina fotografů focení jen jako vedlejšák (což se teď potvrdilo i statistikama, co dělal Petr Doležal anketou mezi svatebními fotografy). A to je vlastně smutný.
Jak se tvého byznysu dotkla pandemie?
Zrušili se mi asi dvě svatby a několik se jich přesunulo víc ke konci roku – hlavně na termíny jako pondělky, čtvrtky. Pač pátky a soboty jsou zabraný. Přibylo mi ještě pár snoubenců, který kvůli změně termínu přišli o svého fotografa.
Co jsi pro svůj byznys dělal v době pandemie?
Zapracoval jsem na portfoliu, doplnil web. Trochu jsem si i v hlavě vytříbil co dál, jak dál, kam dál. Jo a pracovali jsme se ženou a ještě s jednou kolegyňkou na novým ateliéru. Jo a začal jsem streamovat! Konečně se nebojím mluvit do kamery, tak jak si koupím nějakej bonusovej čas, začnu dělat i videa jako tutorialy, vlogy a tak.
Jak bude svatební trh podle tebe vypadat tenhle rok?
Já si myslím, že množství svateb se nějak zásadně nezmění. Rok od roku to teď stoupalo, možná se to lehce „přizasekne“, ale bude to stoupat dál. Spíš si myslím, že ubude profi fotografů. Myšleno fotografů, kteří to mají jako hlavní pracovní náplň. Někteří si dají focení na vedlejšák, někteří se na to vykašlou úplně. Teď si právě myslím, že se to dotkne hodně těch, kteří se snažili konkurovat nízkou cenou a měli ty finanční příjmy tak tak na hraně. Tam je pak vracení jedný dvou záloh hrozně smrtelný, protože si ty peníze samozřejmě moc lidí nedrží v šuplíku. Podle mě je to teď i příležitost pro spoustu talentovaných lidí, jak si upevnit dobrou pozici profesionálního svatebního fotografa. Ale je potřeba si dobře nastavit ceny a mít správnej přístup.
Jaký nástroje (appky atp.) ti zjednodušují byznys?
Rozhodně Studio Ninja. Je to v podstatě CRM systém, kterej zjednodušuje a automatizuje komunikaci, smlouvy, fakturaci a prostě všechno. Zjednodušeně řečeno – příjde poptávka – ověří se datum – odpoví se krásnej email se všema potřebnejma informacema (takže nemusím myslet na to, abych snoubencům řekl všechny informace) – sjednání schůzky – domluva – nabídka – další informace – formulář pro smlouvu – smlouva (klient podepisuje online a jsme všichni krytý, žádný tisknutí papírů) – zálohová faktura – kontrola před svatbou – svatba – poděkování po svatbě - řve to na mě deadliny na zpracování fotek – poslání fotek – prosba o recenzi – nabídka tisků – konečná faktura. A to jsem hromadu věcí asi vynechal, ale strašně mi to usnadňuje všechno. A hlavně nemusím vzpomínat co je v jaké fázi, protože to v tom systému vidím. A jiné workflow mám nastavené pro portrétní fotku, pro eventy atd. Pokud by někdo ze čtenářů chtěl Studio Ninja vyzkoušet, použijte můj refferal kód AKYJ16G2RWM417 a budem to mít oba o 5 babek levnějc. Je tam měsíc na vyzkoušení. Jinak to stojí asi 300 Kč měsíčně. Strašně směšná cena za to množství ušetřeného času. Jediná nevýhoda, že je to jen v angličtině. Ale workflow, úkoly, maily, poptávkový formulář atd. si napíšete v češtině. Takže jen se zorientovat v anglické administraci.
Tiskneš fotky? Proč?
Tisknu. Tištěná fotka je úplně něco jiného. To je jako byste dostali k narozkám fotku dortu anebo reálnej dort. Takže zprostředkovávám klientům tisky v KvalitníFotky.cz a zároveň i nechávám tisknout klientům dárečky. Protože dokud ty tištěný fotky nemají v ruce, tak neví, že je chtějí. A když je mají v ruce, tak pak jich chtějí víc a víc a víc a větší a větší.
web: kenjisshotbook.com
facebook: fb.com/kenjisshotbook
instagram: instagram.com/kenjisshotbook