Jana Hronská - svatební foto ninja!

Janičko, tvůj taťka je poměrně známý fotograf, dostala jsi se k focení díky němu?
Je to tak. Asi by bylo vhodný doplnit pro neznalé čtenáře, že táta fotí nahatý ženský. To občas někoho zaskočí (haha). Výborná byla scénka, když jsem se šla zeptat vedoucího diplomky, zda u něj mohu psát a on pronesl: “Hronská, Hronská. To máte něco společnýho s tím fotografem?” Takže já se díky němu v životě nenudím.

Brala jsi tátův fotografický směr od začátku nebo jsi se s tím musela trochu víc srovnávat?
Začal s tím v době, kdy mi bylo 11. Byla jsem ještě malý pívo a jednoduše jsem nabyla dojmu, že tohle asi běžně lidi dělají, a tak jsem se nad tím nikdy nepozastavila. A pak už jsem si prostě zvykla. Většina tatínků takový věci nedělá, ale já mám jeho tvorbu ráda.

Nechtěla jsi jít v jeho šlépějích a fotit „nahotinky“?
Haha, to vůbec. Jednou jsem fotila obnaženou dámu jako dárek pro jejího manžela a styděla jsem se víc jak ona. A když už, tak bych radši fotila nahatý hochy, jenže tady se opět dostáváme k problematice stydlivosti.

Jaká byla tvoje cesta ke svatbám, když nevedla k nahotinkám?
Moje první foto “oběti” byli plyšáci (haha), pak se do hry přimíchala sestřenice a kamarádky. Se živými objekty byla větší sranda, a tak jsem fotila především portréty. Zlom přišel v roce 2013, kdy se moje sestřenka vdávala. Oslovila mě spolu s tátou a já tak vpadla do světa svatební fotografie.

Tvůj táta šel do focení svatby? Jak to dopadlo?
Hele, ono to dopadlo dobře, i když při focení skupinek se situace trošku vyhrotila a táta řekl, že tam bejt nemusí a skoro odešel. Fotit svatbu o 100 lidech bez předchozích zkušeností byl docela risk, ale na fotkách se to naštěstí neprojevilo, jen na organizaci z naší strany.

Byla jsi nervózní z focení první svatby? Odhodlala jsi se právě díky tomu, že jsi věděla, že tam jsi s tátou?
Myslím, že nervózní jsem asi byla, ale už si to moc nepamatuji. Jen si vybavuji, že jsem sestřence odevzdala cca 2000 fotek za nás oba. Chudák, dneska bych se tím nechtěla probírat.

Rodina Hronských je ale se svatbami spojená trochu více…
To rozhodně! Po týhle svatební prvotině do hry vstoupila mamka, hrozně akční žena, která nás nacpala na svatbu syna svojí kamarádky. Svatební fotky se vydařily a zvěsti o nové svatební fotografce se začaly šířit na Kadaňsku, mé rodné hroudě. Postupně mě začali oslovovat snoubenci, a tak se stalo, že jsem v roce 2015 fotila 4 páry a loni 14.

Chceš, aby jich bylo v roce 2020 ještě více?
Chtěla bych, abych měla možnost fotit pohodové lidi, kteří berou život s humorem stejně jako já. Jestli jich bude 5 nebo 15, to neřeším, hlavně, aby to byly svatby, na které budu ráda vzpomínat.

Máš nějakou vizi svatebního fotografa pro tenhle rok v kontextu Covid-19?
Přežít!

Věnuješ se ještě pořád lifestyle focení? Nebo už jsou to jen svatby?
Vždycky mě bavilo fotit lidi. Dříve jsem fotila holky, protože jsou to vděčné foto objekty, ale časem mi to zevšednělo a neviděla jsem ve své tvorbě žádný posun. Můj názor je, že udělat hezký holce hezkou fotku je ve výsledku hrozně jednoduchý. Proto se chci víc zaměřit na focení lidí, kteří na objektiv nejsou tak zvyklí, a víc při focení experimentovat.

Kam by ses tedy ráda posunula ve volné tvorbě?
Poslední dva roky o tom dost přemýšlím, sleduji práci jiných autorů a vidím, že si s fotkami a nastavením foťáku opravdu vyhrajou. Musím zvednout zadek a opustit tu svou komfortní zónu, jinak to nepůjde!

Je pro tebe focení svateb/párovek rutinou nebo výzvou?
Pro mě je to pokaždý výzva, protože se mnoho lidí považuje za nefotogenické a nejsou na foťák zvyklí. Svým přístupem je chci přesvědčit o tom, že fotogenický je každý, jen fotograf musí vědět, jak se svými “modely” pracovat.

Co tě baví na focení svateb a párovek?
Hra, která probíhá mezi mnou a párem, ale zároveň mezi párem samotným. Je to v podstatě velká alchymie. Oni koukají na mě, já koukám všude okolo a přemýšlím, co, kde a jak vyfotit. Pak začnu říkat, co mají dělat a ono se to nějak vyvine. Řekla bych, že svatební a pároví fotografové jsou králové improvizace se speciálními schopnostmi, díky kterým ty dvě hrdličky dokážou uvolnit.

To chce určité komunikační předpoklady… Myslíš, že tohle je právě tvou silnou stránkou?
Myslím, že za poslední dva roky jsem se hodně posunula v tom, jak s lidmi při focení pracovat, aby byli veselí, uvolnění a bez špetky nervozity. Nedělám situaci zbytečně vážnou, sem tam hodím nějaký vtípek, nebo záměrně používám zvláštní výrazy, které dvojici pozitivně vykolejí a toho já pak využiju pro fotku!

Jaký obvykle dostáváš od párů feedback na svou práci?
Loni mě nevěsty (chlapi to moc neřeší, že jo) chválily právě za způsob komunikace a taky za to, že fotky opravdu zachycují atmosféru celého dne. Za těch pár let za foťákem jsem pochopila, že mnoho lidí vnímá focení negativně, protože se na fotkách sami sobě nelíbí. A proto mám hroznou radost, když je svojí prací dokážu přesvědčit o tom, že vypadají božsky!

Když by sis měla představit žádost o ruku a svou svatbu, jaká by měla a neměla být?
Pokleknutí pod Eifellovkou by na mě bylo „too much“, já si představuji něco úplně spontánního, klidně i s improvizovaným prstenem! Svatba by už promyšlenější být měla, ale rozhodně nějaká netradiční, s důrazem na tu nejlepší společnost, hříšný jídlo, pití a nekonečnou zábavu!

Web: janahronska.cz
Instagram: instagram.com/hronskajana/
Facebook: facebook.com/janahronskaphotography/