Rozhovor s Honzou Bartoněm, svatebním dokumentarisou

Honzo, kdy ses začal věnovat fotografii?
Začátek nebyl se svatbama vůbec nijak spojenej. Někdy, tuším, v roce 2009 jsem si na jedné procházce vyfotil Prokopák mobilem co měl konečně “dotykáč”. A když jsem to v počítači viděl, řekl jsem si, že bylo venku docela pěkně, ale asi by to chtělo něco lepšího a ten rok jsem si koupil první zrcadlovku. Dlouho to pak byl zájem spíš o focení, než fotografii - takový nešvar mnoha začátečníků.

Fotíš čistě reportážně nebo je součástí i portrétní focení?
Reportáž je základ, ale mou oblíbenou součástí je i portrétní focení. Málo kdo nechce vůbec žádné portréty. Snažím se hlavně, abych byl na každou svatbu psychicky a fyzicky fit a dokázal vnímat to, co jsem časem zjistil, že potřebuju. V naprosto každé situaci se dá najít kousek dobrého světla. Nesnažím se lidi na focení dopředu připravovat, ani uměle uvolňovat atmosféru. Buď nám spolu dobře je nebo není - je to o kvalitě a vyzrálosti komunikace. Nejsem určitě portrétní specialista, mám ale radost, že se mi posledních pár svateb docela podařilo, jak bych chtěl, a že je pořád dost lidí, kteří mají k portrétům podobný přístup. Uvidíme kam se to časem posune.

Vynechme to, co je na svatbě potřeba odfotit, čemu dalšímu se u svatebního focení rád věnuješ, co tě baví?
Když to jde, dělám si takovou soukromou svatebně-dokumentární sérii. Ta je ale dost citlivá a asi nikdy nepůjde ven…

Poslední rok (dva) se věnuješ i natáčení videí, není složité fotit i točit?
Spíš už dva. Letos to bude třetí sezóna, co oficiálně nabízím foto nebo video. Záměrně říkám NEBO. Doufám, že jsi nemyslela fotit i točit na jedný svatbě…

Nemyslela… Proč ses vlastně rozhodl i pro video?
Chtěl jsem to moc zkusit. Bavilo mě na ně koukat a zrcadlovka už doma byla. A jako muzikanta mě taky lákal kontakt s hudbou a mluveným slovem. Jednou mi volal Honza Martinec, že má pár, kterej by docela uvítal, abych si to zkusil. Tak jsem to zkusil.

Jaký je rozdíl ve focení a natáčení, co se přístupu a vnímání týká?
V den svatby se toho mnoho neliší. Záleží mi na stejných věcech jako u fotek. Snažím se vnímat to, co považuju za důležitý, ale pořád je video mnohem náročnější na pozornost, dobrou kooperaci s fotografem a případnou improvizaci. S foťákem není problém udělat krok stranou, přizpůsobit se a zmáčknout to v půlvteřině 2x znova. Když ale jednou jede kamera, jede.

Co je pro tebe na vytváření svatebního videa to nejtěžší?
To, co přijde po svatbě. Myslím si, že nemám rukopis nebo mustr podle kterého jsou moje videa na první pohled identifikovatalná… a asi úplně nechci. Já se chci klientům přizpůsobit formou. Jak odlišně se dá svatba vyprávět jsem se snažil ilustrovat v ukázkách. Ale tahle individualizace zabere hrozně mnoho času, energie a zkoušení kudy tam. Těžko právě teď říct, jestli to bude to, co mě ve svatebním videu udrží nebo zařízne.

Jak vybíráš hudbu k videu – je hudba tím prvním, nebo ji hledáš až po sestříhání videa, nebo ji volíš podle své nálady, či podle toho, komu jsi svatbu točil?
Hned po importu si připomenu pár, atmosféru, svatebčany a začnu se rozhodovat o tom JAK to chci všechno prezentovat a vyprávět. Hudbu vybírám dlouho, ale baví mě to - je to moc důležitý. A podle svý nálady hudbu vybírat nemůžu - to by v jednom videu hrál Plíhal a v druhým Cradle of Filth - na to jsem moc velká „schíza“.

Snažíš se videa barevně ladit stejně jako své fotografie?
Snažím, snažím a už jsem se skoro jistě smířil s tím, že se nikdy snažit nepřestanu. Kvalitní a přirozený fllm grading je respekt a zatím velký sousto.

Co ti ještě pořád dělá problémy (pokud něco)?
Největší problém je pro mě teď asi efektivita práce, boj se soustředěním a ponořením se do “hluboké práce”. Chci mít víc času se vzdělávat a experimentovat.

Umíš být sebekritický i pochválit sám sebe?
Sebekritický asi ano. Je to hodně důležitá věc. Nedaří se mi to asi vždycky, ale mít správný odstup a soudnost je něco jako pud sebezáchovy. Důležitý bylo poznat a vyhýbat se “kritice z principu” a dostat a umět číst konstruktivní kritiku od těch, na jejichž názoru Ti opravdu záleží. A naopak umět být střízlivě imunní proti chvále. Například slova “to sou fakt nádherný fotečky” by měla být ze světových tezaurů smazána ve všech známých překladech. A pochválit sám sebe? To nevím… Jsem hrdej na to, co dělám a občas i jak to dělám. Hodně to ale souvisí s tím odstupem.

Máš nějaký cíl, kam by ses chtěl ve video tvorbě dostat, co by ses chtěl ještě naučit?
Jasně. Ale to i ve fotografii. A v muzice… a kdoví do čeho ještě začnu fušovat. Chtěl bych o řemeslu mnohem víc přemýšlet. Najít tu podstatu do čeho se pouštím. Začíná mě trochu “trápit”, jak “lehce” se lidem občas daří něco začít komerčně úspěšně praktikovat bez respektu k té konkrétní činnosti a s naprostou minimální teoretickou průpravou.

Předpokládám tedy, že je pro tebe důležité pár poznat ještě před focením a natáčením! Nebo ti stačí setkání s párem až v den svatby (proč)?
Je fajn se vidět a potkat a pokud je to jen trochu v mých silách, snažím se to zrealizovat. A když ne osobně tak alespoň třeba přes skype. Dá se toho spousta probrat, dá se na cokoliv zeptat, je tam ten “první” oboustranný dojem, sympatie, antipatie a kontakt. Ale tím ten přínos pro svatbu myslím končí a vše může být na místě jinak nebo naopak. Podle mě je blbost stavět výsledek foto/video svatby tím, jak moc se stihneš s klientem před svatbou skamarádit. Spíš než hledat x-faktor předem, mě vždycky moc těší, když se podaří si udržet fajn a upřímný vztah po ní.

Honzo, a proč je podle tebe dobré svým klientům odevzdávat tištěné výstupy?
Tak v první řadě je ostuda poslat jenom link na fotogalerii a nazdar. Je to pěkný, je to hned, je to cítit a kromě uploadu na FB na sebe chtěj koukat na ledničce když jim to sluší přece. Úplně stačí vytisknout pár kusů fotek podle svýho nejlepšího uvážení. A když si je nechají vyrobit u vás, bude výsledek vždycky super - já byl zatím s fotkama pokaždé spokojen. Ještě by to chtělo hezky fyzicky vyrobit film…