FOMEI – tipy a rady pro fotografy, aneb jak tisknout kvalitně

Dělali jsme jej s naším kamarádem a tiskovým guru Janem Kaiserem, zástupcem firmy FOMEI, s níž dlouhodobě spolupracujeme.

Společnost FOMEI vznikla v roce 1990. Nyní čítá tři divize. Divize FOTO se zabývá vývojem, prodejem a servisem zařízení pro osvětlování a photofinishing. Od dob svého vzniku je fotografie doslova závislá na světle a chemii. A v těchto šlépějích FOMEI kráčí: osvětlovací technika na straně jedné, minilaby a fine art tiskárny na straně druhé. Přes deset let je FOMEI šťastným partnerem firem DNP, EPSON a Hahnemühle. Tři řady médií FOMEI pro fotografický tisk se úspěšně prodávají v Česku, na Slovensku a dalších devíti zemích Evropy. Mají trvale skladem 150 000 m² materiálu (vyjádřeno v pohlednicových fotografiích: mají skladem 9,6 miliónu fotopapírů 10x15 cm) a vytvářet jejich ICC kalibrace pro oblíbené fototiskárny je jejich vrcholným hobby. Když přijde na nejhorší, umí vyplnit i tabulku :).

Honzo, jak docílí fotograf toho, aby to, co vidí na monitoru viděl i v tisku? A vůbec, je reálné dosáhnout přesné shody?
Výborná otázka. Na knihu :). Začnu odzadu. Úplné shody nelze dosáhnout, což je důsledek různého lidského vnímání světel (snímek na monitoru) a barviv (fotografie na papíře). A dokonce: nelze vlastně ani říci, co je originál a co reprodukce. Obě dvě interpretace obrazu – na monitoru i na papíře, jsou reprodukce.

Pro vrchovatou spokojenost náročných fotografů – tiskařů a výtvarných umělců lze však nabídnout mnohé. Monitor musí ukazovat pravdu. Aby ukazoval pravdu a fotograf mu tak mohl důvěřovat, je potřeba, aby byl barvově kalibrovaný. To se provádí sondou, kolorimetrem. A zaleží, v jakém prostředí je monitor nasazen. Kdo nechce řešit nákup sondy (a učit se monitor kalibrovat) nebo si nechat monitor kalibrovat odbornou firmou, ten nechť si alespoň dramaticky sníží jas (brightness) monitoru. Příliš vysoký jas monitoru je nejčastějším nešvarem celého fotografického workflow. Nešvarem, který vede k tmavě vytištěným fotografiím. A ačkoli je často osočována tiskárna / fotolaboratoř, ani jeden za to nemůže. A navíc, s umírněným jasem monitoru šetříme zrak i mozek.

Druhou podmínkou úspěchu (spokojenosti) je práce v aplikaci podporující správu barev, tzv. ICC profily. Tedy když je potřeba snímky před tiskem editovat, tak používat ke zpracování software, který neignoruje informace o barevnosti snímku. To dnes znamená pracovat v LR, PS, Corel PHOTO-PAINT.

Třetí základní podmínkou je nasazení tiskových ICC profilů v domácích podmínkách (mám doma hobby fototiskárnu) nebo najít zodpovědnou fotolaboratoř (tisknu u profíků).

Dokážeš odpovědět na to, jak si vybrat dobrého zpracovatele fotografií?
To je věc osobních preferencí. Někomu vyhovuje „sterilní“ webové rozhraní, jiný potřebuje osobní kontakt se zpracovatelem. Obě cesty jsou na trhu bohatě zastoupené a obě mohou dávat výborné výsledky. Kromě technické kvality fotografií je třeba nabídnout odpovídající rychlost a stabilitu.

Je také důležité si uvědomit, že jen fotograf, který má kalibrovaný monitor a korektně nastavené aplikace pro zpracování fotografií (především z hlediska systému správy barev), může následně výsledek laboratoře rozporovat. Aniž bych se potřeboval zpracovatelů zastávat, tak je spravedlivé konstatovat, že laborantům čím dál více rozumím, když volají: „Raději přineste snímky k vyvolání (tisku) tak, jak „vypadly“ z fotoaparátu, žádné úpravy raději nedělejte.“ To odráží frekventovanou zkušenost o kvalitě připravených / upravených fotografií v ryze amatérských podmínkách. Automatika fotoaparátů dává dnes tak výborné výsledky, že chtít je v amatérských podmínkách dále zlepšit bývá často kontraproduktivní a laborantovi pak přepjatě upravené snímky nedávají možnost expoziční a barvové korekce.

Ale zpět k otázce. Z technické stránky věci je dobré zpracovatele otestovat černobílou fotografií. Na takové fotografii se vždy prokáže rozladění minilabu nejsnáze. Jsou-li černobílé fotografie neutrální, bez nádechu, má fotograf z poloviny vyhráno. Je-li spokojen i s kulturou distribuce fotografií včetně rychlosti zpracování, musí být zákonitě šťastný: dosáhl ideálního stavu.

Většina našich klientů zpracovává svatební a portrétní fotografie, v každé objednávce se jedná o stovky kusů, je u takovéto zakázky na místě, minimálně kvůli úspoře času, řešit ICC profily?
Zde se ocitáme na poli vášnivých hobby a profi fotografů. Ti doma či ve studiu už prostě musí mít zodpovědně kalibrovaný monitor, při editacích pracovat v aplikacích familiárních se správou barev a do laboratoře nosit finálně upravené snímky. Snímky nesoucí jejich rukopis. Laboratoř pak nechá spát autokorekce a provede „jen“ co nejvěrnější vyvolání / tisk, aby byl fotografův záměr zřejmý i z fotografií, aby nebyl zkreslen.

Návaznost na předešlou otázku je zřejmá: dobrá fotolaboratoř musí umět vypnout autokorekce a nechat minilab pracovat v čistě kolorimetrickém módu, na bázi vstupních a výstupních ICC profilů. Cíl je jediný: barvy snímku (z monitoru) co nejvěrněji přenést na papír. Vyrobit fotografii co nejvěrnější předloze na kalibrovaném monitoru.

Digitální zvětšovák (A3+ fototiskárna) vášnivého hobby fotografa – tiskaře. Canon PIXMA PRO-10S (PC vlevo/mobil nahoře) a EPSON SureColor P600 (PC vpravo/mobil dole)

ICC profily. Pracnější je dnes proti ICC bojovat :). Jakýkoli fotomobil, jakákoli digitální (bez)zrcadlovka, uloží na paměťovou kartu snímky ve formátu JPEG (JPG) s vloženým ICC profilem, nejčastěji sRGB, což je mezinárodní standard. To je barevnost vhodná pro zpracování fotolaboratoří. Čili přesná odpověď na otázku, zda ICC profily řešit či neřešit zní: neřešit, automat to vyřešil za nás.

Digitální zvětšovák (minilab) profi laboratoře. EPSON SureLab D3000 DR (PC vlevo/mobil nahoře) a Fuji Frontier LP5500R (PC vpravo/mobil dole)

Potíže nastávají v případě, kdy fotograf začne snímky upravovat v software, který má správu barev vypnutou nebo ji vůbec nepodporuje. Pak totiž dojde ke ztrátě fotoaparátem vloženého ICC profilu a následná zařízení, typicky minilab či velkoformátová fototiskárna, neví, jak snímek barvově zpracovat.

Kdo snímky vyvolává z RAW záznamu s cílem navštívit fotolaboratoř, opět výsledek úprav exportuje do JPEG formátu s vloženým sRGB ICC profilem.

Výjimečně lze namísto sRGB domluvit Adobe RGB (1998) či jiné workflow, ale to je na individuální domluvě s danou laboratoří.

Kdo a proč by měl řešit kalibraci monitoru, či si pořídit grafický monitor (laik vs. profi fotograf)?
Každý, kdo má přebytečné peníze a je vášnivým fotografem, nechť investuje do kvalitního monitoru. Pro profi sféru je kvalitní, a hlavně odpovědně kalibrovaný monitor profesní ctí.

Tip amatérského fotografa:

• Eizo EV2456-BK nebo NEC EA245WMi-2
  • IPS panel 24 palců, 1920 x 1200 pixelů, NEC navíc hw kalibrace

Tip movitého hobby fotografa:

• Eizo EV2780-BK nebo NEC EA271Q
  • IPS panel 27 palců, 2560 x 1440 pixelů, NEC navíc hw kalibrace

Tip profi sektoru – standard:

• Eizo CS2730 nebo NEC PA271Q
  • IPS panel 27 palců, 2560 x 1440 pixelů, hw kalibrace, 14-bit LUT, wide-gamut

Tip profi sektoru – TOP:

• Eizo CG319X ColorEdge nebo NEC PA311D
  
  • IPS panel 31 palců, 4K UHD (4096 x 2160), hw kalibrace, 14-bit LUT, wide-gamut

Poznámka k monitorovým tipům:
Možná se podivujete, proč jsou doporučovány monitory vesměs střední třídy. Narovinu: nemyslím si, že hobby fotograf potřebuje ve své digitální fotokomoře hledět na monitor ceny přesahující průměrnou měsíční mzdu. Neblahý důsledek investice do drahého monitoru je totiž až příliš častý: majitel drahého monitoru neinvestuje do fototiskárny a výroby fotografií, tuto bránu nechává zavřenou a není tudíž fotograf, ale jen snímkař. Všem těm, kteří vlastní drahý monitor (Eizo CG, NEC PA) a zároveň vyrábějí fotografie, patří potlesk a omluva.

Jak by měl mít fotograf optimálně nastavený běžný monitor při úpravě fotografií (jas, teplota…)?
Nejčastější případ je samozřejmě ten, že fotograf vlastní monitor základní nebo střední třídy a tento je sondou nepolíbený (nekalibrovaný). Takže poradíme většině, ano?

Z výroby je jas displeje (brightness) nastaven na 100 %, což odpovídá svítivosti 300 až 400 cd/m² (kandela na metr čtverečný). Pro grafickou a fotografickou práci, je-li v místnosti bohaté světlo, je však zapotřebí jas displeje „pouhých“ 120 cd/m²! A je-li v místnosti přítmí (velmi častý případ práce fotografa), pak dokonce jen 60 cd/m². Proto: skrze OSD menu monitoru vyhledejte položku brightness (jas) a nastavte ji na 20 (přítmí) až 40 % (bohaté světlo). Jedná se o doporučení s oběma přimhouřenýma očima, ale pro všechny, kdo nevlastní kalibrační sondu a nezvládají proces kalibrace a ICC profilace na jedničku, je to první nutné opatření. Alternativně, pokud to zobrazovač umožňuje, zapněte automatickou regulaci jeho jasu na základě okolního osvětlení (auto brightness). Přestanete vyrábět tmavé fotografie a budete si šetřit zrak.

Druhý a poslední krok věnovaný umravnění monitoru v amatérských podmínkách je nastavení barevné teploty (color temperature). Cílem je tuto veličinu nastavit na 6 500 K, alternativně značenou jako D65. Kdo se soustředí na výrobu fotografií na papíry s přirozeným a teplým tónem (warmtone papíry), tomu doporučuji nastavit barevnou teplotu 5 500 K.

Jaké jsou ideální podmínky pro úpravu fotografií (osvětlení, oblečení, odlesky…)?
Při editaci snímků na monitoru není osvětlení místnosti kriticky důležité. Ale je vhodné mít vypěstovanou ergonomii pracoviště jedinou. A to takovou, která dovoluje kriticky hodnotit papírové fotografie. A pro tyto „jediné“ (a mnohdy jedinečné :) ) podmínky kalibrovat monitor.

Pro hodnocení kvality papírových fotografií je zapotřebí konstantní silné osvětlení, které nezkresluje barevnost předmětů, a tedy ani vytištěných fotografií. Takové osvětlení zajistí zdroje určené pro grafická pracoviště. Tyto světelné zdroje imitují přirozené denní světlo a jsou charakterizovány dvěma parametry: teplotou chromatičnosti T a indexem věrnosti podání barev CRI (alternativně označovaným Ra). Zvláště druhý parametr je opomíjený, přitom je veledůležitý: určuje spektrální shodu s denním světlem. Volíme zdroj o teplotě chromatičnosti T = 5 000 až 5 300 K a indexu CRI ≥ 98 %.

Asi nejlevnější řešení je těleso se dvěma trubicemi Philips MASTER TL-D 90 Graphica 950 SW (nebo Osram L 36W/950 COLOR PROOF FLH1) nad pracovním stolem (digi fotokomorou). Nic se samozřejmě nevyrovná přirozenému dennímu světlu (CRI = 100 %), takže chodit hodnotit shodu fotografií s předlohou na monitoru k oknu je legální a doporučené. Mohutně rozšířená chyba je přiložit výtisk přímo k monitoru a často ještě v ponuře osvětlené místnosti. Závěr pak totiž může být jediný: výtisk je tmavý. No, aby ne…

Vyvarování se odleskům oken a osvětlovacích těles je samozřejmostí. Všem, kteří upravují fotografie na notebooku, doporučuji mít notebook s matným displejem. A hlavně: i panel notebooku lze barvově kalibrovat sondou. Podání na displeji notebooku nikdy nedosáhne kvality zobrazení na „dospělém monitoru“, ale nelze ho úplně zatracovat.

Monitory jsme probrali, přesuňme se proto k tisku… Jak by si měl fotograf připravit data na tisk běžných fotek (dpi, jpg komprese, velikost, formáty atp.)?
Pokud amatérovy snímky putují z paměťové karty fotoaparátu rovnou do laboratoře, musí pouze zvolit povrch fotografie (lesk či polomat) a rozměr (typicky 10x15 či 13x18 cm).

Kdo si snímky vypiplává skrze obrazovku monitoru, s výhodou v editačním software nastaví přesný rozměr (např. 10,2 x 15,2 cm či 12,7 x 17,8 cm) a rozlišení 300 dpi. To je předposlední krok úprav. Ten poslední je volitelný a jedná se o zaostření. Pokud zaostřovat, tak opravdu až nakonec, po úpravě velikosti.

Pokud v instrukcích laboratoře najdete, že ideální rozlišení snímků pro jejich minilab je 360 či 400 dpi, dodržte tuto ideální hodnotu.

Formát JPEG s vysokou kvalitou (nízkou kompresí) je vhodný pro tisk malých i velkých fotografií. Je-li při ukládání JPG souboru volitelná kvalita 0 až 100 %, nastavíme 90 až 100 %. Je-li měřítkem úroveň komprese 0 až 100 %, nastavíme kompresi nízkou, typicky 5 až 10 %.

Snímky k minilabovému tisku ukládejte v sRGB barvovém prostoru jako kvalitní JPEG soubory (zde volba Adobe Photoshopu)

Největší bolehlav celého světa tisku minilabových fotografií je volba FIT-IN vs. FIL-IN, případně volná délka. To je ale na samostatný rozhovor :).

Jak by se měl fotograf připravit na tisk uměleckých fotek (archivace/výstava/prezentace)?
VIP práce do formátu A4 se liší vlastně jen výběrem fotopapíru. Zpracování je shodné: rozměr a dpi, volitelně zaostření, uložení jako kvalitní (málo komprimovaný) JPG soubor s vloženým sRGB ICC profilem.

Velkoformátové fotografie a umělecké grafiky (typicky 30 x 45 až 100 x 150 cm) se nevyrábí na minilabech, ale na velkoformátových fototiskárnách. Ovládací software takových strojů umožňují pohodlně nasadit Adobe RGB (1998) či jiné workflow; z hlediska správy barev zde tedy panuje svoboda.

Hodnotné reprodukce zpravidla začínají jako RAW soubory, vyvolané do šestnáctibitového TIFF souboru, typicky v barvovém prostoru Adobe RGB (1998). To vše vede k minimalizaci zkreslení, k minimalizaci ztrát technické kvality snímku. A přijmout šestnáctibitový TIFF soubor v barvovém prostoru Adobe RGB (1998) je pro ovládací software velkoformátových fototiskáren všední činností.

Prostor Adobe RGB (1998) převyšuje sRGB prostor především v zelených a azurových barvách. Na tištěných fotografiích není přínos prostoru Adobe RGB (1998) zásadní, často je sotva postřehnutelný.

Při výrobě fotografií a uměleckých grafik se to nejdůležitější točí kolem média. Papír nebo fotoplátno? Papír metalický, lesklý, polomatný či hluboce matný? Se strukturou nebo hladký? Barytový nebo z bavlny? To jsou otázky, které nad vzorníkem médií fotograf / grafik řeší.

Jak si vybrat povrch fotopapíru (mat/lesk/polomat), záleží na obsahu fotek, či jejich účelu?
To je opět na preferenci každého z nás. Je ale fakt, že nějaké ustálené vazby najít můžeme.

Pohlednicové fotografie z dovolené jsou lesklé a najdou své místo ve fotoalbu. Krajina a architektura se častěji objevuje na polomatných fotografiích. Kdo chce zaujmout industriálnem či exotikou, volí metalický (kovově lesklý) fotopapír. Portrétní fotografii sluší polomatný nebo hluboce matný papír, ne však s hrubou texturou. Sociální dokument si zaslouží hluboce matný papír nebo polomatný barytový papír.

Samostatnou kapitolou jsou fotoplátna, která jsou lesklá, polomatná nebo nejčastěji hluboce matná.

Zjednodušíš prosím tě našim čtenářům proces výběru fotopapíru?
Nejprve rozšiřme a zpřesněme názvosloví. Rozeznáváme pět základních podložek:

• baryum-sulfát (tzv. baryty, asi nejznámější „fotografické“ papíry),
• bavlna (akvarely, tedy výtvarnické papíry),
• RC (resin-coated, papír oboustranně potažený polyetylénem, dodnes známý především jako „minilabový“ papír),
• polyester (dříve světoznámý proces CibaChrome^TM),
• matte coated (základní matný papír / karton).

Posledních deset let je pak velmi oblíbená imitace malířského plátna, inkjet plátna na bázi bavlny a polyesteru.

A kombinujme. Na médiu s jednou z výše uvedených podložek je vytvořen jeden ze tří základních povrchů:

• lesk (gloss),
• polomat (semigloss, satin),
• mat (matt, matte coated),

A každému z povrchů je pak ještě „přidělena“ textura:

• hladká (smooth, tedy vlastně bez textury),
• lustre (jemná perlička, označovaná též jako pearl či velvet),
• různě strukturovaná (textured, deep textured).

Nadto jsou fotopapíry ještě děleny z hlediska bělosti:

• warmtone (s teplým tónem), umělecké,
• s přirozenou bělostí (neutrální),
• bělené fotopapíry (v komerční sféře převládající typ),

A gramáže:

• nízkogramážové – do 210 g/m²
• středněgramážové – 210 až 280 g/m²,
• vysokogramážové – nad 280 g/m².

Cítíte, že díky těmto kombinacím dostáváme opravdu velké množství typů fotomédií. Neztratit se v takové nabídce chce píli a odvahu ;). Zde hraje velkou roli zpracovatel, který skrze příklady a vzorníky médií klientovi doporučí ten správný fotopapír.

Co nejjednodušeji:

• Fotografie z dovolené do alba: bělený lesklý či polomatný RC papír střední gramáže.
• Ateliérová fotografie na zeď:
  • polomatný RC papír střední gramáže, nakašírovaný (nalepený) na desce,
  • polomatný RC papír vysoké gramáže, vložený do rámu pod přítlačné sklo,
  • polomatné fotoplátno napnuté na slepý galerijní rám.
• Portrétní fotografie určená pro archivaci
  • hladký matný papír z bavlny, přirozený nebo teplý odstín, vysoká gramáž,
  • velmi jemně strukturovaný polomatný barytový fotopapír vysoké gramáže, přirozeně bílý.
• Fotografie, která má uhranout úrovní lesku: metalický fotopapír.
• Krajinářská fotografie: polomatný RC papír vysoké gramáže nebo barytový papír
• Architektura: hluboce matný papír, základní matte Coated nebo z bavlny

Nabídka fotopapírů a pláten pro výrobu fotografií je široká.

Jak uchovávat vytisknuté fotografie a jaká je jejich barevná stálost?
Kde je příjemně nám, lidem, je příjemně i fotografiím. Tedy v prostředí o teplotě kolem 22 °C, 50 % relativní vlhkosti, bez vzdušných polutantů. Rozdíl je v lásce ke světlu. Ačkoli beze světla fotografie nemůže existovat, tak při intenzivních dávkách světelného, a hlavně UV záření fotografie blednou. Moderní minilaby, a především velkoformátové fototiskárny, ve spojení s hodnotnými fotopapíry, poskytují dvojnásobný archivační potenciál oproti svým předchůdcům z před dvaceti lety. Podmínkou je, aby fotolaboratoř používala originální chemii / inkoust.

Uchovávat fotografie znamená tvořit alba, tematické fotoknihy, fotoobrazy na stěnu, pokoušet se o realizaci výstavy a konečně prodávat vlastní díla. Uchovávat fotografie znamená tvořit dějiny, bez nadsázky.

Proč by fotografové měli tisknout fotky?
Vyrábět fotografie z digitálních dat znamená zhmotnit obrazová data (digitálnímu snímku můžeme jen stěží říkat fotografie). Ryze digitální řetězec (jen s obrazovými kódy) je otevřený, bez konce, postrádá vyvrcholení. Fotografický řetězec, na jehož konci jsou hmotné statky – fotografie – je úplný, bez děr.

A upřímně: připravit se o radost z prohlížení fotografií, o možnost zdokonalení se a o duševní bohatství i hmotný odkaz pro nastupující generace, je hříšek. Fotografie je kultura. Fotografie je paměť. Fotografie je radost.

A na závěr, poradil bys prosím, jak si v Lightroomu nebo ve Photoshopu dobře nastavit správu barev?
Dvě celosvětově nejrozšířenější aplikace pro editaci fotografií, které zodpovědně ctí zásady správy barev na základě ICC profilů (tento koncept byl zaveden v roce 1993), jsou Adobe Photoshop (od verze 7, rok 2002) a Corel PHOTO-PAINT (od verze X5, rok 2010). V poslední dekádě pak hraje významnou roli Lightroom, který má nastavení správy barev silně omezené, ale podporuje ji. Což je vlastně pro neznalé výhodou, protože okamžitě po instalaci je Lightroom z hlediska správy barev vhodně nastaven. Photoshop a PHOTO-PAINT musíme po instalaci korektně nastavit, jejich výchozí nastavení není to pravé ořechové.

Základní nastavení správy barev v Adobe Photoshopu najdeme v menu Úpravy – Nastavení barev a v Corel PHOTO-PAINTu v Nástroje – Správa barev – Výchozí nastavení. Doporučené fotografovo nastavení vystihuje obrázek níže (okna z verzí PS CC (2020) a PHOTO-PAINT X7 (2014)).

Nastavení barev v Adobe Photoshop 2023

Správa barev Corel PHOTO-PAINTu (menu Nástroje – Správa barev – Výchozí nastavení)

Nastavení barvových prostorů v případě aplikace Lightroom se týká jen exportovaných snímků, veškerá ostatní nastavení jsou neviditelná, avšak funkční. Doporučené nastavení v menu Edit – Preferences pro fotografy zasílající své snímky k vyvolání / tisku do minilabu přináší následující obrázek.

Nastavení barev v Lightroom Classic 2023

ICC profil monitoru (výsledek kalibrace monitoru) není třeba v těchto aplikacích nastavovat, protože si ho z operačního systému čtou samy. A veškerý obsah zobrazený v těchto aplikacích je korigován právě skrze ICC profil monitoru (je korigována zobrazovací chyba daného monitoru). Uživatel se pak může na monitor spolehnout, důvěřovat mu. A taková práce je pak radostí, že?

Pro opáčko: Kdo má profi monitor odpovědně kalibrovaný sondou a zpracovává snímky za účelem výroby velkoformátových reprodukcí, může si nastavit pracovní (exportní) barvový prostor Adobe RGB (1998) a ukládat namísto osmibitových JPEG souborů šestnáctibitové TIFF soubory.

Vyvolávejte / tiskněte fotografie, buďte fotografové. Nezůstaňte snímkaři. Všichni fotografové moc dobře vědí, o čem hovořím. Dobré světlo a věrné barvy!

Web: www.fomei.com
FB: facebook.com/FomeiCZ
IG: instagram.com/fomei
YT: youtube.com/user/FomeiCZ