Rozhovor se svatebním a rodinným fotografem Danielem Venterem

Danieli, do Čech jste se přistěhoval z Anglie, fotit jste začal až tady, nebo Vaše fotografická cesta začala už dříve?
Do fotografování jsem se zamiloval ještě před přestěhováním do Česka. Zprvu jsem měl focení jako zábavu a koníček na víkendy a k tomu jsem chodil normálně do práce. Byl jsem nadšený, když si mě lidé začali na focení žádat a platit mi, a tak jsem se začal o fotografování zajímat víc do hloubky

Pocítil jste mezi focením v Čechách a v Anglii nějaké rozdíly? (V přístupu lidí, ve fotografickém stylu…)
Jestli vnímám rozdíl mezi focením v Česku a v Anglii? Jednoznačně ANO! Pro fotografa je to rozdíl opravdu veliký. Za mou kariérou profesionálního fotografa vlastně stojí přestěhování do ČR. Lidé jsou tu v úzkém kontaktu a zpráva o tom, že se na Moravu přistěhoval nějaký Angličan, se šíří opravdu rychle… Řekl bych, že zdejší lidé jsou víc rodinně založení a více si váží vzpomínek, než lidé žijící v uspěchaném velkoměstě, jakým je Londýn.

Jak se Vám ze začátku pracovalo s českou klientelou, nebylo to pro Vás náročné kvůli jazykové bariéře?
Mým komunikačním prostředkem je má žena! Tehdy v začátcích, i dnes! I když je pravda, že je fotografie sama o sobě univerzálním komunikačním prostředkem, který osloví lidi nezávisle na tom, jakou řečí mluví. Spolupráce s mými klienty je pro mě jednoduchá. Většinou stačí, když se svým anglickým přízvukem česky řeknu „ukaž zuby“, a hned je o smích postaráno.

Proč jste si vybral právě rodinnou a svatební fotografii?
Vybrala si mě sama! Původně jsem se chtěl zaměřit na focení modelek a na komerční zakázky, ale zjistil jsem, že mi více vyhovuje práce s rodinami, na svatbách, a podobně. V hloubi duše jsem pořád jako dítě, takže mi jde šaškování až moc dobře, komunikace s dětmi tedy není problém.

Sledujete světové trendy a hledáte někde inspiraci?
Trendy sice sleduji, ale rád rozvíjím svou vlastní vizi a myslím, že tím, že jsem ve světě známý, lidé mou práci poznají ještě dřív, než jim něco řekne mé jméno. Inspiraci nacházím u mnoha fotografů, mezi něž patří například mezinárodně uznávaná Lisa Holloway, se kterou jsme se spřátelili, nebo například Annie Mitova. Upřímně řečeno, kdybych měl všechny vyjmenovat, byl by to dlouhatánský seznam, jsou to prostě ti, jejichž práce se mi líbí.

Vyhovuje Vám spíše reportážní či portrétní styl?
Vyhovují mi všechny styly, které mě dovedou k cílové fotce. Každý námět potřebuje svůj styl focení, takže např. na jedné svatbě fotím snímky reportážní i portrétní.

Ještě se vrátím k těm dětem… Jaký je rozdíl ve focení newborn a pětiletých dětí?
No, pětileté dítko vás při focení nepočurá ani nepokaká. Pro focení malých miminek je zapotřebí hodně trpělivosti a taky trochy mateřského citu. Z takového focení má pak člověk opravdu hezký pocit, i když jedno sezení může trvat hodinu a jiné zase i čtyři nebo pět hodin. Naproti tomu, když fotíte pětileté šídlo, můžeme dělat různé opičky a sezení je prima zábava pro obě strany.

Danieli, proč tisknete u kvalitnifotky.cz?
Že bych se zapomněl podívat po někom jiném? Ne, dělám si srandu. V Česku jsem opravdu dlouho hledal firmu na tisk fotek, jejichž úroveň by odpovídala mému očekávání, co se týče věrnosti barev a kvality papíru, až jsem našel…