Anna Svobodová: Duší i tělem fotograf, romantik a cestovatel
Od malička se s oblibou začítala do knížek o cestování, poznávání lidských příběhů, nových kultur, objevování světa. Černobílé fotografie Zikmunda a Hanzelky ji přenášely z malé vesničky na západě Čech do všech možných koutů světa. Ta síla fotografií ji úplně nadchla. S prvními brigádami přišlo plnění přání. Všechno, co vydělala šlo do cestování a do prvního fotoaparátu. Fotoaparát se jí stal neodmyslitelným životním společníkem a tohle Anně vydrželo dodnes.
Od prvních fotografických pokusů do současnosti uplynulo už spoustu let, tisíce procestovaných kilometrů a statisíce nafocených fotografií. Před deseti lety se Anna usídlila v Barceloně, kde se našla, kde se cítí jako doma. Mezi tím se z jejího hobby stalo povolání. Práce fotografky jí umožňuje cestovat po světě a věnovat se tomu, co ji baví nejvíc. „Když k tomu přidám, že moje práce dělá i obrovskou radost mým klientům, nemůžu říct jinak, než že jsem jedna šťastná svatební fotografka.“ říká Anna.
Co pro tebe znamená fotografie?
Vždycky jsem hrozně ráda zachycovala běžné momenty, jak doma, tak všude, kam jsem vycestovala jsem šla fotit do ulic, na tržiště, dokumentovat místní život, spontánní chvíle. V Barceloně jsem se pak přihlásila do kurzu dokumentární fotografie a po mé první výstavě fotografií nazvané „Láska“ všechno nabralo jasný směr. Najednou jsem si uvědomila, co nejraději zachycuji, jak a proč fotím – podvědomě se zaměřuji na zachycení pozitivních emocí, projevů lásky, štěstí, blízkosti, rodinné a přátelské vřelosti…
Dětství mi ukázalo, že nejsou samozřejmé, a že tu s námi nikdo není navždy, a tak jsou pro mne tyhle chvíle tím nejvzácnějším, co na světě vidím, a co stojí za zvěčnění. Fotografie má pro mě ohromnou vlastnost přenášet v čase a místě a prožít si všechno znovu, nezapomenout. Díky fotografii jsou některé momenty a lidé stále přítomni.
Jak se z hobby stala profese?
Dnešní svatební fotografie je na hony vzdálená té „klasické“ fotce z doby našich rodičů. Dneska snoubenci chtějí zachytit atmosféru, emoce, momenty, které se neopakují, a tohle všechno prostě zapadlo do toho, co já tak ráda fotím. Přišly první svatby, chvála, doporučení, slovo dalo slovo a najednou jsem nestíhala zvládat svou práci na plný úvazek a víkendové focení a editovaní. Nastal čas, kdy jsem se musela rozhodnout, buď jedno nebo druhé. Takže jsem v říjnu 2017 dala výpověď a vrhla se na podnikání. „Do kanceláře se můžu vrátit vždycky“ říkala jsem si. Ale když člověk dělá, co ho baví a naplňuje, tak není cesty zpět, jen vpřed. Do kanceláře už se nevrátím.
Jaké bylo pro holku z vesnice cestovat po světě?
Bylo a pořád je ohromným zážitkem. Cestovaní je pro mě víc než hobby! Když cestuji, tak je to nepopsatelný příval štěstí, radosti z poznávání, z nepředvídatelného, co přinese zítřek. Jak říkáš, jsem z vesnice, která má 100 obyvatel, mamina nás vychovávala sama a nikdy nebyly peníze na nějaké velké cestování nebo dovolené v zahraničí. Takže na moje vysněné cesty jsem dosáhla až když jsem začala vydělávat. O to víc si asi všech mých cest vážím.
Proč ses usadila zrovna v Barceloně?
Barcelona mě dělá šťastnou. Modrá obloha celý rok, usměvaví lidé, moře, hory, dobré jídlo a taková ta středomořská pohoda. Samozřejmě, když tu člověk bydlí, tak musí čelit starostem a stresům jako všude jinde, ale tady je pro mě život v takové ideální rovnováze a odpovídá přesně mojí osobnosti. Zatím jsem nenašla jiné místo na světě, kde bych pocítila touhu zůstat, tak jako to mám v Barceloně. Od prvního momentu do dneška. Ráda cestuji, ale když jsem dlouho pryč, tak mi Barcelona chybí.
Je svatební fotka ve Španělsku jiná než v Čechách (přístupem, stylem)?
Stejně jako v Čechách. I tady se najde rozmanitost stylů. Každý fotograf má své oko a jedinečný styl, a to je krása fotografie. Já obdivuji a čerpám inspiraci jak mezi fotografy českými, tak španělskými. Navíc je to komunita dobrých lidí, kteří dělají, co je baví, s láskou a obrovskou mírou zodpovědnosti, vzájemně se podporujeme a přejeme si úspěchy. Přístup a styl podle mě tedy není dán zemí původu, ale člověkem.
Co se líbí Španělům – co očekávají od svého fotografa?
Pracuji s klienty, kterým se líbí moje práce a můj styl. Takže za Španěly obecně mluvit nemůžu, ale co se týče mých klientů, tak ti se většinou neradi fotí, ale znají a oceňují hodnotu fotografie. Při hledání fotografa kladou důraz na přirozenost, zachycení momentů, emocí, atmosféry, no a v neposlední řadě, aby ten zvolený fotograf byl jejich krevní skupina.
Svatby, které fotím jsou většinou uvolněné, snoubenci si den plánují tak, aby si ho co nejvíc užili se svými blízkými a podle svých přání. Většina mých klientů mě při popisu svého vysněného dne upozorňuje „Nechceme typickou svatbu“, takže jsem měla svatby bez prvních tanců, bez proslovů, svatby, kdy se snoubenci vidí před obřadem, svatby o dvaceti lidech, svatby ve skalách nebo v lese, každá svatba je jiná a jedinečná.
Jaké jsou jejich svatby, čím se liší od českých?
Čím bych mohla říct, že se zahraniční svatby liší od Českých je, že obřad bývá většinou navečer, oddávající je často kamarád nebo sourozenec snoubenců, v naprosté většině případů mají moji klienti sňatek předem podepsaný na úřadě a v den svatby si pak všechno naplánují podle sebe. Z fotografického hlediska je světlo navečer ideální, svatba plyne, vyhnete se horku a spalujícímu sluníčku, z obřadu se pak přechází do oslav, aperitivu v doprovodu živé hudby, večere a taneční zábavy.
Když fotíš svatby, jak se kloubí tvé vidění s přáními a fantazií novomanželů?
Fantazie a přání novomanželů je tím, co je přivede ke mně. V den svatby je ale fotografie v mých rukách. Moji klienti hledají přirozenost, takže já během svatby pokračuji ve stejném duchu jako jsem vždycky fotila, dokumentuji emoce, atmosféru, zachycuji okamžiky. Samozřejmě jsou chvíle kdy se pózuje, ale takových je během svatby, kterou dokumentuji já jen minimálně a když už, tak se snažím, aby byly co nejpřirozenější. Přece jen pózovaní a strojené úsměvy na kameru není to, co bych ve své svatební reportáži chtěla zachytit a upřímně se podobným momentům snažím vyvarovat jak to jen jde.
Věnuješ se páru i během příprav na focení – mají od tebe tipy na to, co si obléct?
Na párové foceni i na svatbu jim samozřejmě dopředu dávám jak tipy, tak hlavně představuji způsob mojí práce, předně proto, aby se jeden toho foceni nebál, bral to jako přirozenou věc a byl sám sebou.
Častokrát se stává, že mi klienti po párovém foceni, aniž by výsledné fotografie viděli, děkují, jak moc si to focení užili, a že je to překvapilo, protože čekali strojené situace se zdlouhavým pózováním. Tak asi tak, já osobně se nerada fotím, a proto jsem empatická a dělám vše tak, jak bych ráda, aby fotograf přistupoval ke mně. Aby to byl prostě příjemný zážitek…
Potkáváš se/komunikuješ s páry, kterým fotíš svatbu?
Když to jde, tak je potkávám osobně. Víc jak polovina mých klientů jsou ale cizinci, kteří se jedou brát do Španělska nebo já jedu za nimi do zahraničí, takže osobní setkání se často musí minimalizovat na online setkání.
Snažím se tu ale pro snoubence být, jak jen potřebují, takže spoustu z nich si mě přidává na Instagramu, píše mi přes Whatsapp, když je něco napadne. Moji klienti mě zvou do svého nejbližšího okruhu, do intimních chvil, a tak chci, aby se se mnou cítili dobře a mohli se na mě obrátit s čímkoli, kdykoli. Přece jen ta blízkost je pak z výsledné reportáže znát, je to nedílná součást mého stylu. Nepřibližuji se ke klientovi přes zoom na objektivu, fotím na 35 mm, takže to, co je vidět na mých fotografiích je opravdová blízkost.
Přes jaké kanály tě lidé nejčastěji nacházejí?
Můj hlavní kanál je Google, předně na snoubence ze zahraniční, kteří se musí spoléhat na internet, a ne na doporučení přátel. A místní klient pak přichází nejčastěji přes doporučení. Což je pochopitelné.
Jak se ve Španělsku propaguješ? Cítíš se jako Češka znevýhodněná?
Popravdě, když jsem začínala podnikat, myslela jsem, že budu znevýhodněná, konkurence je obrovská, já v začátcích, a navíc, s nevyslovitelným příjmením… Ale dobře a zodpovědně odvedená práce, můj talent a láska k tomu co dělám mě umístilo na místním trhu bez sebemenších pocitů znevýhodnění a svoje jméno jsem si tu celkem rychle zavedla.
Úžasným pomocníkem pro mě byla plynula angličtina, ta u místních není tak běžná, a tak mi díky ní přichází spoustu poptávek od zahraničních klientů, kteří si plánují svatbu, párové focení nebo zásnuby ve Španělsku.
Anno, jsou pro tebe důležité tiskové výstupy?
Jsou. Fotka na papíře je jiný zážitek. Proto i když klienti nechtějí album, tak jim stejně ve většině případů svatební reportáž odevzdávám ve „fyzické formě“. Pokud možno, snažím se klientům fotografie odevzdávat osobně. Vidět, jak reagují, když mají fotky v ruce a poprvé si je prohlížejí je pro mě skvělá satisfakce. Někteří klienti mi pak posílají fotky, jak si fotografiemi doma vyzdobili stěny obýváku nebo ložnice, jak vytištěné a zarámované fotografie darovali rodičům, kamarádům. Každá taková zpráva mi udělá velkou radost.
Jaké tiskové produkty a proč svým klientům odevzdáváš nejčastěji a jaké nejraději?
Ty vaše přece! Nadchla jsem se pro vaše fotoknihy, ta kvalita tisku a papíru je bezkonkurenční. A ručně zpracované desky potažené semišem nebo dřevěnou dýhou jsem si úplně zamilovala, dodávají mým fotografiím přidanou hodnotu a je radost klientům fotografie odevzdávat touto tištenou formou.
