Yvonne Baranovičová - "Ve fotce je důležitá přirozenost a emoce"

Yvonne, kdy jsi se začala věnovat focení a co tě k němu přivedlo?
Tuto otázku dostávám hodně často a popravdě na ni neumím odpovědět zcela jasně…
K focení mne přivedl můj taťka, který mi věnoval mou první kinofilmovou zrcadlovku. Je to už víc jak 15 let… Jako každý jsem fotila vše možné i nemožné, ale nejvíce mi učarovalo makro. Byla celkem sranda fotit něco a nevědět co z toho vyleze, takže bylo odpadu více než dost. Neodradilo mě to, když se mi ale kupování negativů a následné vyvolávání začalo prodražovat, pořídila jsem si první digitální zrcadlovku.

Když se podíváš na to, kam ses za tu dobu posunula, v čem vidíš největší změnu?
Focení byl, je a asi vždy bude můj koníček a přidaná hodnota toho všeho je, že se to stalo i mým povoláním. Proto můj posun nevnímám jako jakkoliv zásadní. Jsem ráda že mohu dělat to, co mě baví, že mohu zachytit radost druhých, a že jsou mí klienti spokojení.

Co si myslíš, že lidi aktuálně v rodinné fotce nejvíce oslovuje?
Když budu mluvit za sebe, tak si myslím, že je to přirozenost a tedy, když jsou na fotografiích vidět emoce! Nejraději fotím lidi v pohybu, když jim dám prostor, jdeme, povídáme si a já přitom fotím.
Pozn. Mluvím především o rodinné fotografii v exteriéru.

Když člověk začíná, není si sám sebou jistý, co se musí stát, aby se tohle zlomilo?
Největší motivací je pro mě spokojený zákazník. Když vidím, že se mu má práce líbí, posouvá mě to zákonitě dál. Platilo to jak na začátku, tak i nyní. A rozhodně neusínám na vavřínech, vím, že se toho mohu naučit ještě mnoho, například po technické stránce, kde mám velké mezery.

Yvonne, myslíš si, že k rodinné fotografii přistupuje člověk jinak, když má své vlastní děti?
Myslím že ano, už jen díky tomu, že děti vnímá jako osobnosti! Navíc ten, kdo děti má, ví, že ne vždy je to s nimi jednoduché. Jak s oblibou říkám, člověk míní, děti mění.

Co tě vlastně na práci s dětmi a rodinami baví nejvíc, co ti to dává?
Baví mě poznávání nových lidí, baví mě, když se opět vidím s lidmi, které jsem již fotila. Těší mne, když mohu prostřednictvím fotek dělat radost druhým.
Co se týče dětí, tak se mi líbí, že si na nic nehrají, své pocity se nebojí vyjádřit, ať už se jedná o ty pozitivní nebo negativní. Je pro mne důležité, aby je focení bavilo, protože se to vždy odrazí na výsledné fotografii.

Jaká tedy musí být fotka, abys měla pocit, že je výjimečná, že v sobě obsahuje vše, co by měla?
Je to ta fotka, na kterou se dívám s úsměvem. K takovým fotkám se často a moc ráda vracím.

Yvonne, tiskneš u nás fotky, děláš fotoknihy, proč je podle tebe dobré svým klientům odevzdávat tištěné výstupy?
Myslím, že tištěná fotka udělá z fotky jako takové něco více, pozvedne jí. Fotka, kterou může člověk držet v ruce je zajímavější a cennější. Mimoto, sáhněme si na svědomí, kolik fotek si z běžného focení vyvoláme a kolik jich zůstane jen na uložištích… Tak možná proto svým klientům odevzdávám i tištěné fotografie.

Jak moc dokáže fotokniha posunout výsledný efekt celého focení?
Fotokniha je takové okénko do našeho života… díky ní se může člověk snadno vracet do minulosti a vzpomínat. Může ji vzít, ukázat rodině, nepotřebuje žádné další elektronické zařízení…

Proč máš ty osobně tak ráda fotoknihy, hraje v tom svou roli výše zmíněná nostalgie?
Fotoknihy jsou nedílnou součástí mé knihovny, dovolují mi zachovat si naše společné chvíle a vzpomínky navždy. Navíc si je ráda znovu a znovu prohlížím…