Ondrej Čechvala svatební fotograf z Brna a trojnásobný vítěz Slovak Press Photo

Trojnásobný vítěz Slovak Press Photo! K čemu jsou takové soutěže svatebnímu fotografovi?
Řekl bych, že samotné ocenění je prostě jedna z referencí. Tak jak v každém řemesle, i u fotografie je dobré mít kromě zákaznických, i odborné reference. Samozřejmě je třeba to brát s nadhledem, nedělá to ze mě lepšího fotografa. Každé ocenění je do jisté míry subjektivní.

Hlavně je to ale super způsob, jak dostat má témata k lidem. Vítězné fotky jsou vystavené v bratislavském Domě umění a pak putují napříč Slovenskem. Vidí je spousta lidí, mají reálný dosah. Můžeš to brát i jako formu marketingu. Když jsem před dvěma lety vyhrál poprvé, ozvalo se mi pak několik párů s tím, že si mě „našli“ na výstavách. To mi přišlo úžasné.

To je milé! Ondro, proč jsou podle tebe takové soutěže pro svět fotografie důležité?
Pokud je soutěž opravdu kvalitní, může tě kariérně posunout. Může ti přinést zajímavé nabídky spolupráce, účast na výstavách a podobně. Kromě toho je to hodně motivující. Když do nějakého projektu vložíš nápady, čas a prostředky, tak je hezké, když to ocení někdo, kdo tomu opravdu rozumí. Vždy je dobré dívat se na složení poroty.

Vedle svatební tvorby se věnuješ i konceptuální a dokumentární fotografii, proč?
Je v tom hlavně zvědavost a touha porozumět lépe světu i lidem. Proto se poslední dva roky zaměřuji hlavně na dlouhodobý dokument. Několik měsíců jsem žil a pomáhal na islandských farmách. Taky už dva roky jezdím do Beskyd za dvojicí, která tam žije na horské samotě obklopena šedesáti zvířaty. Předtím jsem hodně cestoval a byl pořád v pohybu. Teď je pro mě mnohem důležitější zůstat delší dobu na jednom místě. Potřebuji s lidmi žít, mluvit, sdílet emoce i fyzický prostor. Až pak můžu jít s fotkou více pod povrch.

Využiješ takový přístup i při svatebním focení?
Tenhle přístup mi dává smysl a snažím se to do jisté míry aplikovat i při svatbách. S lidmi se potkávám téměř vždy před svatbou osobně a snažím se je co nejlíp poznat. S mnohými pak udržuji přátelství i po svatbě.

Na svatbě tedy fotíš stylem pozorovatele, čím je tento přístup dobrý, jaké fotky díky tomu dokážeš vyfotit?
Já myslím, že můj styl je určen především lidem, kteří chtějí hromadu autentických momentek. Tím, že neustále vše sleduji, dokážu ty správné momenty vypozorovat a po těch letech už i odhadnout.

Na svatbách se ale netvářím jen jako vnější pozorovatel. Já se hodně ptám a lidé mi často prozradí i různé vztahové souvislosti. Ty informace se pak snažím zužitkovat i při focení. Jedna nevěsta mi například řekla, že její strýcové jsou hodně pohádaní a možná na svatbě bude napětí. Štamprle to ale urovnala, já situaci sledoval a udobřené sourozence jsem zachytil v momentě družného objetí. Všichni byli z té fotky hrozně nadšení. Takových situací je spousta a já je mohu dostat do fotky jen proto, že o nich vím. Nedávno se mi zase podařilo zachytit moment, kdy nevěsta na svatbě prozradila své babičce, že bude prababička. Pro tyhle záběry svou práci miluji.

Jak jsi řekl, věnuješ se dlouhodobým projektům/sériím, o čem jsou?
Obvykle o lidech žijících v odlehlých koutech světa a jejich vztahu k sobě navzájem a k přírodě. Kromě Islandu a česko-slovenských samot jsem fotil život v pákistánském pohoří Hindúkuš. Tam mi ale k bližšímu kontaktu s lidmi chyběla jazyková výbava. Proto se chci se svým příštím projektem zaměřit na jazykově bližší kout světa, pomrkávám po Rusku. Kromě toho ale fotím i lokální témata, teď se chystám uchopit téma sucha na jižní Moravě.

U dokumentu chápu, že se chceš držet poblíž domoviny, ale co nějaké svatby v zahraničí?
V Pákistánu jsem dostal nabídku fotit svatbu – měla trvat tři dny a dostal bych 3000 dolarů. Pákistán je velice chudá země, ale svatba je klíčový okamžik. „No neber to!“ řekla bys. Háček byl ale v tom, že svatba byla dohodnuta rodiči. Na svatbě by byli muži a ženy po většinu času úplně odděleni, včetně ženicha a nevěsty. Hostů mělo být kolem 3000 a jeden den měl být vyhrazen jenom na focení skupin. Pořád to zní lákavě ☺?

Jsi studentem ITF, k čemu tě studium dovedlo, čemu tě naučilo?
Zatím jsem v prvním ročníku a kvůli pandemii jsem většinu svých spolužáků a profesorů viděl jenom online ☺. Na závěry je tedy příliš brzo. Ale už teď můžu říct, že mě to nutí přemýšlet o fotografii jinak, neustrnout a neustále kriticky přehodnocovat svůj vlastní přístup.

Ještě pár let zpátky bylo tvé portfolio primárně o černobílých fotkách. Dnes to tak striktní není, co se změnilo?
Přiznám se, že jsem měl v minulosti pocit, že neumím barvu pořádně zpracovat v postprocesu. To se naštěstí změnilo. Teď barvu využívám tak nějak podle citu. Osobnější a expresivnější fotky mě baví víc v černobílé. Když ale barva patří k příběhu, tak fotím barevně. Myslím, že to vždy dost záleží na záměru autora. Při svatbách to samozřejmě kombinuji, ale taky podle citu, případně podle toho, co je svatebnímu páru bližší.

Tvůj edit je poměrně prostý – jas, kontrast… prostě pár základních hejblátek, má to nějaký důvod?
Já totiž věřím, že tenhle jednoduchý edit bude fungovat i po letech. Ve svých fotografických začátcích jsem zkoušel hodně filtrů a různých úprav, ale po čase působily trochu rozpačitě. Proto jsem je postupně odboural a dospěl až k této jednoduchosti. Není to ale tak, že by mi úpravy nezabíraly čas. Dávám si hodně záležet na věrnosti barev, obzvlášť při vyvážení bílé. Vzpomínky jsou hodně svázány i s barvami. Proto mi záleží na jejich autenticitě.

Ty jsi nejsi zrovna typ „na sociálních sítích jako doma“, jak si tě tví klienti nacházejí?
Sociální sítě jsou skutečně mé slabé místo ☺. Většina lidí se ke mně dostane přes doporučení a svatby, které jsem už fotil. To je asi 50-60 % párů. Další asi třetina lidí si mě najde přes Google. A ten zbytek tak různě – přes profily na svatebních portálech, články, soutěže a podobně.

Proč, když je to tak důležité, komunikaci na sociálních sítích „úspěšně“ odoláváš?
Mě by to asi bavilo dělat pro někoho jiného, ale u mé tvorby jsem v tom strašně líný. Jak jistě víš, u sociálních sítích je klíčová pravidelnost postování. Já ty svoje fotky ale radši dávám ven když chci, a ne když mi to radí pravidla fungování Instagramu nebo Facebooku. Samozřejmě to ale z marketingového pohledu není ideální přístup a připravuji se tím o zákazníky. Budu nad tím muset popřemýšlet.

Ondro, chápu dobře, že se o svůj web staráš sám? Pokud ano, jak náročné to je?
Web jsem si od základů přetvořil sám při jednom z lockdownů. Uvízl jsem tehdy na měsíc v bytě a když se nedalo dělat nic jiného, tak jsem si aspoň předělal web. Předtím jsem s tím ale neměl žádné zkušenosti. Všechno jsem v podstatě načetl z online návodů. Nakonec se to povedlo a od té doby si vše režíruji sám. A hrozně mě to baví. Na druhé straně to stojí spoustu úsilí, web není v některých ohledech úplně dokonalý a když se vyskytne chyba, musím si poradit sám. Jinak si ale nemůžu stěžovat. Když už jsem byl zavřený doma, tak jsem se alespoň naučil spoustu nových věcí.

Svatby fotíš tolik let, a přesto je tvůj svatební balíček štědrý – od rána do slovenského konce, doprava po České republice zdarma, dáreček, odevzdání přes online stylovou galerii – a lidé tě mohou booknout za 16 000 Kč. Přemýšlel jsi nad tím, že bys mohl být levný?
Jo, uvědomuji si, že je moje cena nižší. Ale vlastně nevím, jestli na vaši otázku znám odpověď. Když jsem začínal, byl jsem extrémně levný, protože jsem se bál, že nezaplním sezonu. Toho se teď už nebojím. Ale ta nižší cena se mnou jaksi zůstala. Pořád jsem se nedostal ke skokovému navýšení, ale asi se k tomu budu muset jednou odhodlat. Takže prvním důvodem je asi má neobratnost ☺. No, a tím druhým důvodem je pak to, že chci být přístupný co nejvíce lidem. Tenhle princip bych chtěl zachovat. Dopravu po republice zdarma mi umožňuje to, že jezdím na LPG. Cestování mám navíc v krvi a rozmanitost svateb, lidí a prostředí je jedním z důvodů proč mě svatby pořád tak baví.

Předsvatební focení není součástí balíčku, chtějí jej po tobě všichni, kterým fotíš svatbu? A proč by jej podle tebe bylo vhodné realizovat?
Pro předsvatební focení se rozhodne zhruba polovina párů. Ne všichni jej chtějí, občas mě oslovují lidi, kteří chtějí jen čistou reportáž ze svatby. Každopádně je to pro mě perfektní způsob, jak s párem navázat bližší kontakt. Většinou se dost sblížíme, oni ztratí ostych z focení a zároveň získají materiál například na pozvánky a výzdobu sálu. Často mě navíc oslovují milovníci hor, a tak se mnohdy z předsvatebního focení stává i turistický zážitek ☺.

Tví klienti si mohou v případě zájmu připlatit za vyhotovení fotoknihy, mají o ně zájem? Jak jim je vlastně „prodáš“, tzn. jak se o nich dozví a mají možnost si je prohlédnout?
Ano, o fotoknihu je veliký zájem. A já ji moc rád odevzdávám, protože tak můžu lidem dát hmatatelný výstup své práce, nejen virtuální data. Knihu nejradši lidem prezentuji osobně na předsvatebním setkání. Není nad to, když ji mohou držet v ruce, podívat se na tisk a barvy, ohmatat si strukturu materiálu. Ten fyzický kontakt je při vašich knihách nenahraditelný. Klientům ukazuji už třetí rok stejnou knihu. Prošla desítkami rukou, dokonce mi dvakrát zmokla, když jsem s ní utíkal před letní bouří. Nejen že vydržela, ale pořád vypadá jako nová. Co víc může vypovídat o poctivé výrobě?

Ondro, děkujeme ti za rozhovor. Příště se můžete těšit na Simču Bláhovou.

Web: ondrejcechvala.eu
Facebook: fb.com/ondrejcechvala.eu
Instagram: instagram.com/ondrejcechvala