Rozhovor s Michaelou Smetanovou: „Zkuste to v protisvětle“

Jak se fotka dostala do tvého života a kdy jsi se vrhla do focení na vlastní noze?
Začala jsem z vlastní iniciativy. Odmalička jsem byla přemýšlivá, vnímavá, bavilo mě malovat a cokoliv tvořit. A to mi zůstalo. Krom přírody jsem na začátku fotila i kamarádky a fotky přidávala do klubu digitální fotografie, kde si amatéři i profíci dávají zpětné vazby. Myslím, že mi to pomohlo koukat na fotku sebekriticky.

Po gymplu jsem si podala přihlášku na Aplikovanou a reklamní fotografii. Marně. Vystudovala jsem FEK v Plzni, a pak jsem si na 10 měsíců dala mezizastávku v jedné místní firmičce. Dělat sama na sebe bylo jedno z nejtěžších životních rozhodnutí. Už přes tři roky ale skáču po vlastní noze.

Rozjelo se ti focení až po odchodu ze stálého zaměstnání?
Focení se tak nějak rozjelo už při škole, kdy jsem ve volném čase fotila a editovala. Začali mě poptávat další a další lidé a už to tak nějak jelo samo.

Jaké bylo tvé první svatební focení?
Na začátku bylo obrovské dilema. Váhala jsem a vedla si v hlavě osobní monolog. „Nafotit svatbu? To je velká věc! Portréty zvládnu. Ale obřad a tak? Být ve správný čas na správném místě? Všechno stihnout, na nic nezapomenout. Uffff…“ Nakonec jsem kývla. Byla to malá svatba na Karlštejně. Šíleně nervózní, se staženou prdkou jsem jako strašný stydlín naklusala mezi cizí lidi a snažila se ze všech sil odvést dobrou práci. Novomanželé byli spokojení. Ten rok jsem fotila ještě dvě svatby a každý další rok počty narůstaly. Ačkoliv jsem se otrkala a stres po letech opadnul, pořád beru focení svateb jako velkou věc a obrovskou zodpovědnost!

Mělo na tebe focení rodin a svateb nějaký vliv - co se změnilo v rámci focení?
Ať už se jedná o svatby nebo rodinné focení, důležité je, že jsem dospěla! Možná to zní vtipně, ale strašně se mi změnily životní hodnoty, což ovlivnilo moje vnímání a pohled na svět. Tedy ve výsledku i styl focení. Naučila jsem se pořádně komunikovat s lidmi a dostat z nich to, co potřebuji. Emoce.

Co si na focení opravdu užíváš?
Určitě poznávání nových inspirativních lidí a míst. Překonávání sebe sama v rámci nepoznaných výzev. Jsem emotivní a vnímavý člověk a strašnej cíťa, což je mnohdy na škodu… Ale v rámci focení mi to pomáhá vnímat a zachycovat emoce a důležité okamžiky mých klientů a tím ve výsledku přinášet další emoce (při předání fotek). Ty radostné úsměvy a občas i slzy dojetí, to je pro mě ta největší odměna.

Co konkrétně tě na stylech, které fotíš baví?
Každá disciplína má svoje a hodně záleží na mém celkovém rozpoložení. Nejradši mám asi párové focení, kdy si jednak dospělácky pokecám, projdeme se, blíže se poznáme a hodně si zablbneme a zachytím fakt láskyplné momenty. U párového focení mám více času na hledání ideálního záběru, víc si vyhraju. Zaměřuji se na detaily.

Rodinné focení je spíše o momentkách, protože prťata jsou neposedové ☺. Z rodinného focení se dost často vracím vysmátá. Letos jsem měla velké štěstí na úžasné, milé, sympatické rodinky se skvělými, roztomilými a vtipnými dětmi. A byť je tohle poletování za dětmi fyzicky náročné, užívám si to.

Svatby mě baví svou pestrostí. A to jak množstvím disciplín, které pokrývají, tak lidmi. Všechny svatby jsou stejné, přitom každá jiná. Liší se maličkostmi, ale největší rozdíl je v lidech. Občas si připadám jako psycholog na průzkumu v terénu.

Newborn lifestyle focení je taky skvělý. Ti vyjukaní tatínkové, co se bojí drobečka vůbec vzít do náručí, unavené a rozněžnělé maminky a žárliví starší bráškové nebo starostlivé sestřičky. Je hezké ty začátky pozorovat a sem tam si nějaké miminko taky poňuchňat.

Letos jsem kvůli, nebo možná díky, covidu začala fotit více i produktovky a taky mě to dost baví. Je to zase něco jiného, nezapotíte se u toho, a pokud máte volnou ruku, můžete využít svoji kreativitu.

Fotíš jen profesně nebo se věnuješ i volné tvorbě?
Volná tvorba je super věc. Člověk probudí svého uměleckého ducha, potrénuje oko, vnímání světla, kompozice apod. Mám v hlavě spoustu věcí, malých i velkých projektů, ale upřímně na ně nezbývá moc času.

Hledáš někde inspiraci?
V začátcích mi byl největší inspirací nynější kamarád Mirek Krčma, který mi místo praktických rad zkušenějšího říkával: „Zkus to v protisvětle.“ A řeknu vám – to byla nejlepší rada, kterou mi mohl tehdy dát a ačkoliv mnohdy slýchávám, především na svatbách „Cože? Fotit v protisvětle? To přece nejde!“, fotím v protisvětle vesele dál.

A nynější inspirace? Aktuálně sleduji spoustu mých kolegů fotografů, ať už českých nebo světových, ráda koukám na Pinterest, kde hledám spíše tvořivou DIY inspiraci, ale sem tam mi přinese i inspiraci pro fotku.

Jaká je tvá propagace a komunikace k potenciálním klientům?
Nijak extra se nepropaguji. Snažím se být aktivní na sociálních sítích a ukazovat lidem, že jsem „úplně“ normální, přátelská, a že člověk nemusí být modelka, aby se mohl nechat vyfotit.
Samovolně se mi zákazníci nabalují, rozšiřuje se klientela. Osobní upřímné doporučení mých klientů je nakonec ta nejlepší reklama.

Jak vnímáš konkurenci?
Konkurence v každém oboru je a bude. V oboru fotografie je konkurence čím dál tím větší, protože technika je dostupnější a fotit v dnešní době může opravdu každý. Takže je důležité být aktivní a být vidět. Protože pokud nejsi vidět, jako bys nebyl… A pokud se chce člověk v tomhle oboru uživit, musí být nejen šikovný, ale taky se musí sakra otáčet a nelenit.

Kdo je přesně je tvá konkurence a jak se k ní stavíš?
Za svoji konkurenci považuji fotografy na stejné/podobné úrovni, podobného založení a přístupu k práci. Tyhle fotografy pak vnímám jako své kolegy, se kterými, pokud jsou dostatečně sdílní a otevření, nemám problém řešit technické věci, dávat si tipy či probírat know-how. Myslím, že jsem dostatečně sebekritická, na nic si nehraju, a pokud nemám dostatečné kapacity či s klienty nejsme na stejné vlně, ráda doporučím někoho z kolegů, kteří by mohli klienta uspokojit. Mezi konkurenty si snažím vytvářet spíše přátele.

Co znamená sednout si s lidmi stylově (píšeš to na svém webu)?
Když to vezmu ze široka - někdo je městský typ, samá party, má rád velké kolektivy, rád paří… Má rád značkové věci, potrpí si na luxus apod. Já jsem spíše opak. Spokojím se s málem, unikám do přírody, mám ráda rodinný krb a svoje nejbližší, své soukromí, jsem skromnější, rozhodně nejsem zrovna pařmenka. Tohle všechno se přenese do osobnosti člověka a do vkusu, tedy vzhledu a stylu svatby. Taky běžně nefotím svatby na úřadech, zámky fotím zřídkakdy. Úplně se jim nevyhýbám, ale mé portfolio promlouvá spíše ke stejně založeným lidem, kteří směřují do přírody, na statky apod.

Tím se nechci nikoho dotknout. Každý máme jiný vkus. Ale pro mě je podstatné, abychom vkusem i osobnostně byli na podobné vlně, abych mohla vyprávět autentický a osobní příběh se všemi detaily. Něžný, energický, dynamický, emotivní…

Pokud si s tebou mají sednout povahou, pak by měli být tví klienti jací?
Přátelští, otevření, komunikativní, se smyslem pro humor a s hezkým vztahem k přírodě.

Než s lidmi vyrazíš na párové či rodinné focení, jak jim pomáháš s tím, aby z toho neměli trému?
V první řadě probíhá písemná domluva. Poradím, jak vybírat outfity na focení, případně se je snažím už předem uklidnit. Domluvíme termín, místo, čas a jde se na to. Na focení se představíme, potykáme si, pokud se tak již nestalo a vyrážíme. Celé focení pojímám spíše formou uvolněné procházky s pokecem, pár zastávkami a blbnutím. Na začátku se snažím více věnovat dětem. Komunikací a vymýšlením zábavy se jim postupně dostanu do přízně. Takže mám skoro vyhráno. Získat si dítě je pro uvolněné nestydlivé focení plné úsměvů dost klíčové. S dospěláky se snažím blíže poznat, bavíme se o práci, o společných zájmech, známých a vyprávím jim různé zážitky. V momentě, kdy konverzace hladce plyne, klienti si se mnou připadají jako s kamarádkou a pak jde focení úplně samo a hladce.

Začátky bývají občas trochu krkolomnější. Pokud lidi vůbec neví, dávám jím tipy, co dělat, případně v průběhu celého focení malinko radím, mentoruji, ale snažím se do focení moc nezasahovat. Na rodinném focení, ostatně i na tom párovém, hlavně blbneme. Běháme, skáčeme, tancujeme, mazlí se…

Rady?
Důležité je se nebát, uvolnit se a blbnout „jako když se nikdo nedívá“. Čím míň se člověk kontroluje a neřeší, jak u čeho vypadá a jaký má vlasy a kdesi cosi, tím vzniknou přirozenější momentky. A to je mým cílem ☺. Každopádně všem bych ráda řekla, především chlapům, tatínkům, že to není žádná věda, není nutné se nijak připravovat a vůbec to nebolí.

Pomáhá předejít trémě předsvatební focení?
Určitě je to dobré pro to, abychom se se snoubenci blíže poznali. Aby si zvykli na foťák, zjistili, co před ním dělat a nedělat, odhodili stres, zábrany, obavy. Chlapi zjistí, že focení vůbec nebolí, naopak je to často velká sranda, a že čím více budou spolupracovat, tím dříve ukončím jejich trápení ☺. Ve svatební den pak focení probíhá mnohem hladčeji, ničím se nezdržujeme a ti dva se brzy vrací do víru všeho dění a mohou pokračovat v zábavě se svými hosty. Jako bonus kromě prožitého dobrodružství získají zamilované fotky, které můžou použít v pozvánkách, na informativním svatebním webu nebo jako součást výzdoby svatby.

Míšo, dovolit či nedovolit svatebčanům fotit na svatbě?
Dobrá otázka, že jo?! Rozhodnutí je samozřejmě vždycky jen a jen na snoubencích. Je to jejich svatba, jejich vzpomínky a ať si každý zváží sám, co je a není vhodné. A můj názor? Za mě, ať si každý během dne fotí, co chce, pokud to snoubenci dovolí, ALE… obřad by měl probíhat bez vyrušování a zbytečného pobíhání dalších lidí na place. Hosté jsou na svatbu pozvaní, aby si ji užili a byli přítomní a nenahlíželi na dění skrz displeje svých mobilů či foťáků. Od toho jsou tu profíci, kteří se snaží zachytit veškeré dění, nevyrušovat u toho a novomanželům a všem hostům připomenout, co se všechno dělo a jaké to bylo.

Tiskneš fotky/fotoknihy, proč?
Ano, tisku! Každému klientovi nabízím možnost zprostředkování tisku čehokoliv u Kvalitní fotky. Jinde už to nedělám! Nejčastěji tisknu fotoknihy, především klientům, kterým jsem nafotila svatbu. Stejně tak svým novým svatebním portfoliem každoročně naplním nějakou tu knihu. Svatební fotoknihy vozím na svatební veletrhy, kde potenciálním klientům nabízím tuhle nádhernou možnost uchování vzpomínek a zároveň samozřejmě propaguji sama sebe, ukazuji své portfolio a nabízím své služby. Fotoknihy nosím i na předsvatební schůzky, kdy opět předesílám možnost vytvořit si takhle krásnou památku. Snoubenci si vše pečlivě a v klidu prohlédnou, osahají a mají čas na rozmyšlenou a projednání této varianty v soukromí.

Jak odevzdáváš svatební zakázku?
Forma odevzdání je prozatím každý rok trošku jiná. Jednak se snažím být kreativní, neodevzdávat přesně to, co kolegové, jednak sama potřebuji občas tvořit a nesedět jen u fotek. A taky se snažím klienty překvapit. Oni většinou vůbec netuší, že po svatbě ještě něco dostanou.

Jaká podle tebe bude sezóna 2021?
Tak tohle je a bude asi ještě hodně rozporuplné téma. Zrovna včera jsem četla na FB v jedné fotoskupině, jak mají kolegové málo poptávek a že příští sezóna vypadá dost bídně. Já už mám v tuhle chvíli na příští rok přes 60 poptávek. Tak uvidíme, jaký bude.

Domnívám se, že se poptávající rozdělí do 2 skupin. Jedna se bude obávat, co bude příští rok. Bude vyčkávat. Nebudou se chtít k ničemu zavazovat a mít rozkutálené peníze do všech stran. Druhá skupina se zřejmě bojí přecpaných termínů u dodavatelů a obsazených svatebních míst. Ti začínají s rezervacemi vcelku brzy. Zkrátka se musíme nechat překvapit a doufat, že příští rok bude lepší než ten letošní!

smetanovamichaela.cz
facebook.com/MichaelaSmetanovaPhotography
vaselaskonky.cz