Rozhovor s Gabrielou le, cestovatelkou z říše divů

Velký kus srdce jsem nechala na Novém Zélandu, a zanedlouho možná zůstane i jeho další část v Kanadě. Jsem si ale jistá tím, že výměnou za tyto kousky srdce se mi dostávají zážitky, které dotváří mou duši a ukazují mi směr, jakým se dál v životě vydat. A jednoho směru, které mi cestování ukázalo, jsem se chytla jako klíště, a tím směrem bylo focení.“

Gabi, jak a kdy jsi se tedy dostala k fotografii?
Můj první foťák jsem zdědila po rodičích, když mi bylo asi 12 let. Takový ten klasický, obyčejný foťák na film. A právě od dětství si v sobě nosím lásku pro tištěné fotky. Pak přišel první digitál, první bezrcadlovka a už mě to nepustilo. Vždy jsem milovala umění, malbu především, ale sama jsem moc malovat neuměla. Fotka mi tu touhu tvořit ale naprosto vynahradila. No a když jsme vycestovali za prací do zahraničí, z focení se stala součást mého života.

Kdy jsi začala cestovat a co bylo hlavním impulzem?
Tak to si pamatuji úplně přesně. Přišli jsme s mužem zkroušení z práce (já dělala prodavačku v H&M, on finančního poradce) a tak ze srandy jsme si řekli, že od toho všeho utečeme do Ameriky, kde zažijeme takový ten americký sen. Když jsme pak ale zjistili, že dostat pracovní víza do USA je skoro nemožné, už jsme v tom rozhodnutí vyrazit do světa byli naprosto utvrzení. A tak jsme koupili jednosměrné letenky do Irska. V Irsku jsme zůstali rok a od té doby s tím cestováním za prací nemůžeme přestat.

Co ti jakožto fotografce cestování nabízí?
Cestování mi nabízí nekonečnou inspiraci a chuť fotit. Občas, hodně často, je to ale naopak, a fotka jako taková mě inspiruje k navštěvování nových míst a zažívání různých dobrodružství. Například světlo při východu slunce je na fotky nejlepší a já tak díky tomu můžu mít i místa, jindy přeplněná davy lidí, sama pro sebe.

Co ti dává po stránce osobnostního vývoje, či nějaké osobní cesty?
Díky cestování jsem dospěla, a zároveň v sobě probudila dítě. Odjet na blind za prací do zahraničí je neskutečně těžká životní zkouška, ač to tak někdy nevypadá. Člověk se prostě musí postarat sám o sebe. Já mám naštěstí po boku svého muže a je fakt, že bez něj bych nikdy nikam nevycestovala. Některé páry takovéhle cestování rozdělí. Nás naopak každá cesta stmeluje víc a víc. A i když se na cestách živím převážně obyčejnou prací, jako je třeba pokojská, nebo sezónní sběr ovoce, můžu říct, že každá taková zkušenost mě posouvá kupředu.

Jak jsi řekla, žila jsi v Irsku, na Zélandu a teď v Kanadě, už to tedy není jen o zkoušení života mimo ČR, co tě láká na životě mimo ČR?
Vidíš, to je dobrá otázka. Ráda bych se ti tady rozepsala, ale to by bylo na knihu. Tak alespoň v bodech: Dobrodružství. Volnost. Zážitky. Lidi. Seberealizace. Čas. Uvědomění. Poznání.

Máš v plánu fotit svatby i na cestách?
Zrovna se usazujeme v Kanadě, tak doufám, že se tu k nějakým zajímavým zakázkám dostanu.

Jak se ti vlastně kombinuje cestování a foceni svateb?
Někdo má na cestování za focením svateb založenou kariéru. Já jsem začala fotit svatby teprve letos a už se mi ozvalo několik slečen, že by chtěly příští rok nafotit svatbu v Čechách, kdy ještě pravděpodobně budu na Working Holiday v Kanadě. Takže se to kombinuje hodně blbě. Tímto vyzývám všechny, kdo se budou brát v Kanadě, napište, mám všechny volné termíny :D.

Co tě přitáhlo k focení svateb?
Protože kombinace fotografie a lásky je prostě kouzelná! Je to magie, která umožňuje prožívat ten Best Day Ever pořád a pořád dokola.

Nedávno sis u nás nechala udělat svou první fotoknihu, jak na ni tvé okolí reagovalo? Psala jsi mi, že dost nadšeně, ale co je na ní tak bavilo?
Vlastně byla druhá, jako první jsem si u vás nechala tisknout naše svatební album. Takže jsem věděla, že mi dorazí totální pecka! A taky že jo. Všichni byli unešení. Jak z fotek jako takových, tak z kvalitního zpracování fotoknihy. První reakce ale byly vždy mířené na tloušťku stránek. Ty se prostě ani po tisícím prohlížení nenatrhnou.

A co na ní bavilo tebe, v čem je pro tebe výjimečná?
Pro mě je ta fotokniha výjimečná jejím obsahem - celý rok zážitků z Nového Zélandu na jednom místě. A Zéland na papíře od Kvalitních Fotek byla už předem jasná srdcovka. Je to bestie, která váží 3,3 Kg, ale miluju jí!

Proč by podle tebe měli lidi tisknout fotky?
Vytištěná fotka je vždycky hezčí než ta na displeji počítače nebo mobilu. Hlavně je to vždy skvělá záminka sejít se na kafe, či sklenku vína s přáteli, nebo vyrazit na výlet za babičkami a dědečky, nebo jen na takové zasnění se a ocitnutí se ve chvílích, které nám připadaly tak důležité, že jsme je zachytili na věčnost.

Web:cs.gabiandhuy.com
Instagram:@gabiinwanderland