Denisa Havlínová: „Chovám se spíš jako ztřeštěná holka, než jako usedlá padesátka!“
Denča o sobě bez jakéhokoliv studu prohlašuje, že je trochu praštěná a nudit se s ní při focení nebudete! Což přeci každý zákazník při focení chce, ne?! U svatební a rodinné fotografky je určitě výhodou i empatická povaha. Přesto, že Denča není žádný mladý pískle, je to holka citlivá, kterou rozbrečí i pohádka Hledá se Nemo :).
Deny se tohohle rozhovoru strachovala: „Tak moc jsem se rozhovorů bála, ale když mi Romča, napsala "Nebuď trubka!", tak mě to uklidnilo :).“ A my jsme moc rádi, protože si čtení dalších řádků jistě užijete.
„Předem bych velmi ráda poděkovala vašem týmu za tuto příležitost, nehledě na to, co pro nás fotografy tvoříte a za co vás milujeme. Rozhovor se snažím vést odlehčenou formou, tak mě berte takovou, jaká jsem. Jsem ráda, že i tvé otázky jsou jako ušité mně na míru. Tak snad při jeho čtení nikdo neutrpí žádnou újmu.“
Deny, děkujeme. Jak píšeme, určitě si čtení rozhovoru s tebou všichni užijou!
Začneme obligátní otázkou… Povíš nám, kdy ses vlastně vrhla do focení?
Jako každá maminka jsem fotila své děti, ale v té době mě to ještě moc nechytlo. Víc jsem se focení začala věnovat až kolem roku 2010. Pofotila jsem děti známých a bylo mi řečeno, že mám oko :).
Mrzí tě, že ses do toho pořádně nepustila už když sis fotila své děti?
Ano, mrzí mě to. Zvlášť když vidím, jak mladí lidé kolem mě fotí a jaké mají možnosti! O tom se nám před rokem 2000 mohlo jen zdát.
Do focení ses sice pustila víc, ale fotografkou na plný úvazek ses stejně nikdy nestala! Proč?
Celý život pracuji jako fyzioterapeut, tu práci mám ráda a tím víc, že pracuji v domově pro seniory a mohu jim pomáhat.
Jak zvládáš kloubit práci fyzioterapeutky s focením?
Focení musím přizpůsobit své práci. Většinou fotim k večeru – a to mohu vlastně každý den a o víkendech. Děti už mám dospělé, tak to není problém.
I přesto, že už máš odrostlé děti, tak jistě není úplně jednoduchý vybalancovat práci, focení po večerech, o víkendech a osobní život. Jak si focení plánuješ?
Ještě dva roky zpět jsem byla zahlcená a nestíhala… chtěla jsem fotit pořád! Bylo potřeba něco změnit, abych nepadla na hubu. Začala jsem proto více plánovat. Minulý rok jsem si „povolila“ jen tři focení v týdnu, ale stejně mě vždy někdo ukecal :).
Ze své nabídky jsem odebrala klasický newborn, protože to už bych opravdu nestíhala a na letošek jsem se zařekla, že vezmu jen dvě focení v týdnu a víkendy si nechávám volné pro sebe nebo na svatby. V době svatební sezony budu brát rodinné focení minimálně. Snažím se využívat diář a píši si do něj denní úkoly. Jako: upravit fotky, poslat náhledy, odeslat fotky k tisku atd. A pak už jen odškrtávám. Vždy si nechám alespoň volnou neděli, tzn. bez focení a editace.
Jsi ten typ fotografa, co si k editu fotek sedá hned po focení nebo tomu dáváš čas?
Ihned po focení se snažim posílat náhledy a po výběru ze strany klienta se zase ihned vrhnu na editaci a klientům posílat upravený výběr. Nechci, aby se mi to tu kupilo. I když se tomu někdy nedá zabránit, zvlášť ve svatební sezoně – známe to všichni.
Spousty věcí určitě dělám špatně a práci si neulehčuji, ale takhle už to mám zaběhnuté.
Vzhledem k tomu, že tě focení neživí, věnuješ se fotce pouze profesně nebo jsou pro tebe důležité i osobní projekty?
Občas potřebuji utéct od stereotypu, abych nevyhořela. Žádné velké projekty nemám, spíše jen malé, jestli to vůbec mohu nazvat projektem. Ale i takové focení mě vždycky nakopne!
Deny, občas se fotografů ptáme, jestli se budou fotce věnovat i v padesáti šedesáti letech. Ty jsi v téhle životní fázi, ale na to, že bys s focením chtěla seknout to nevypadá, ba naopak!
Na tuhle otázku jsem se těšila nejvíc :)! Klidně sem přidám i můj rok narození – 1972. Takže už nějakou dobu řeším, do kdy vůbec budu moct fotit. Ptám se sama sebe, jestli mě bude ještě někdo chtít za fotografa na svatbu? Dělala jsem si menší průzkum na Instagramu a starší fotografku jsem našla jednu, a to jen o pár měsíců…
Rozhodla jsem se to zatím nijak neřešit. Jsem plná elánu, moc mě to baví, vše stíhám a klienti mají o focení se mnou zájem. Radši nemyslím, co bude za pět deset let. Kdo mě poznal, ví, že se chovám spíš jako ztřeštěná holka než jako usedlá padesátka :)!
Jaké má tvůj věk při focení s klienty výhody?
Jako výhodu vidím životní zkušenosti. Občas jsme všichni takoví psychologové a já jsem ráda, když mohu někomu na focení pomoci i v tomto ohledu. Možná mohu na někoho působit jako zkušenější fotograf, ale stejně za všechny vždy mluví jejich práce.
A nevýhody?
No, co si budeme povídat, nevýhodou je pro mě, nebo spíše brzy bude, zdraví. Už teď se mi těžko zvedá ze dřepu. A také technologie, které moc nerozumím, slova, kterým nerozumím, cizí jazyk, který neovládám. Ale vždy se snažím vše vyhledat, protože už mám ty možnosti. A taky vždy najdu někoho, kdo mi poradí.
Co by měli tví klienti před společným focením vědět (o tobě, o tvém přístupu, obecně)?
Moji klienti by měli vědět, kde a kdy nejčastěji fotím, jak bude vypadat výsledná práce, jak probíhá focení a jaký je můj styl. A proto se to vše snažím ukazovat na sociálních sítích. Myslím, že už všichni vědí, co mám ráda, jako je západ slunce, barvy, které miluji, i to, že mi záleží na oblečení. Ale nikoho do ničeho nenutím.
Ví, že je na mě spolehnutí, snažím se v tom být perfektní. Vždy mi záleží hlavně na jejich spokojenosti, a proto je důležitá komunikace. Určitě se každý z nás setkal s nějakým problémem, a podle mě je to vždy o špatné komunikaci.
Když je pro tebe podstatné oblečení, pomáháš klientům s jeho výběrem? Lokaci volíš ty nebo oni? A co takové rekvizity (prisma…)
Na výběru oblečení mi opravdu záleží. Proto také nakupuji šaty pro maminky, oblečení pro děti. Když mají svoje, tak radím s výběrem, co je vhodné a co naopak fotku „zničí“. Vím, že někomu se to nemusí zamlouvat, že přeci záleží na lidech a jejich emocích, a že to jejich oblečení k nim patří, ale ten, kdo chce moje fotky, mi věří a snaží se přizpůsobit. Úplně nejvíc je pro mě, když přijdou klienti na focení a už předem hlásí “Máme ty vaše barvy.“.
Mám pár oblíbených lokací. Vím, jaké jsou tam podmínky, kde zapadá slunce. Ale není podmínkou tam fotit, ráda se nechám překvapit a jedu na oblíbené místo svých klientů. Jsem ráda, když mě tam zavedou a třeba mi i povypráví příběh, který je k tomu místu váže.
Rekvizity používám minimálně. Občas použiji prismu, nebo nějaké to sklíčko. Když fotím k prvnímu roku, tak mám nějaké dřevěné číslo a hračku. Jinak spíš používám jako rekvizitu přírodu. Nějakou tu kytičku utrženou na místě focení a víc nepotřebuji. Ne vždy to tak bylo… Člověk zraje a zjišťuje, že jsou důležitější věci. Pro mě jsou nejvíc emoce, které zachycuji. Proto opět obdivuji ty mladé fotografy, u kterých se mi zdá, že tuto etapu úplně přeskočili, skoro nedělají chyby a ví, co chtějí.
Podle nás má každý svou cestu a dělat chyby je nedílnou součástí vývoje a jejich uvědomění tě posouvá dopředu. Součástí profesního růstu jsou ale i různé kurzy a workshopy. Tys třeba byla v Chorvatsku na workshopu Dalibory Bijelic. Proč je podle tebe dobré navštěvovat kurzy a workshopy jiných fotografů?
Když jsem začínala s focením tak tu bohužel nic takového nebylo. Na prvním workshopu u Dali (byla jsem u ní 2x) jsem se dozvěděla spoustu věcí, o kterých jsem neměla ani tušení. Teď už je to asi jinak a jak se o tom všude píše, tak si myslím, že nikomu nic neunikne. Jen to možná potřebuje vysvětlit/dát do kontextu.
Na workshopech se mi líbí, že se tam sejde parta podobně smýšlejících fotografů, ale každý je jedinečný a může vám předat i zcela obyčejné informace, které vám při focení pomůžou. A jako bonus máte z každého workshopu krásné fotky, které použijete do portfolia, a to se vždy hodí.
Takže bys začínajícím fotografům doporučila navštívit nějaký workshop?
Určitě. Myslím, že jim to v začátku hodně pomůže a nebudou se roky trápit nad něčím, co můžou změnit hned.
Deny, i přesto, že letos oslavíš padesátku, snažíš se držet trendů, posouvat se dopředu. A tak sis nechala navrhnout vizuální identitu… V čem ti to pomohlo?
Mám ráda, když vše ladí a zároveň souvisí se mnou. Chci, aby mě lidé vnímali nejen přes fotky, ale i přes všechno ostatní, co s tím souvisí. A jelikož tohle opravdu neovládám, bylo pro mě přínosné si na to někoho najmout. Bylo mi navrženo několik variací loga, barevná paleta, a hlavně mi bylo doporučeno využití toho všeho.
Jako první jsem to využila při tvorbě webu a sociálních sítích (písmo, barvy a logo).
Pak jsem zkoušela hledat firmy na výrobu vizitek, což se mi ještě úplně nepodařilo tak, aby to bylo podle mých představ. Líbí se mi embosing a k tomu je potřeba mít všude svoji raznici, což není úplně jednoduché, a navíc je to i finančně nákladné. Proto jsem si pořídila embosovací kleště, které využívám alespoň na obálky k rodinnému focení.
Krabičky na svatební fotky jsem chtěla mít v mé oblíbené barvě. Nakonec jsem je našla až na Slovensku. Vytvořili mi k tomu raznici s mým logem a všechny boxíky mám tudíž stejné.
No a s fotoknihou to mám podobně. Tak dlouho jsem otravovala, až se Kvalitním fotkám podařilo sehnat semiš v mojí barvě. Knihu jsem letos přidala k celodennímu svatební balíčku, protože je ráda tvořím a chci je klientům předávat. Asi nemusím popisovat ten pocit, když knihu rozbalím, hned hladím ten semiš :). Nejraději bych si je vždy nechala.
Máš profil na Facebooku, Instagramu a Pinterestu, jak ti dané komunikační kanály fungují v přitahování nových klientů?
Asi jako všichni jsem začínala na Facebooku. Vytvořila jsem si tam také pracovní profil, který sloužil jako hlavní kanál k prezentaci mé práce. Tím pádem chodily všechny poptávky přes Facebook.
Časem jsem přešla na Instagram. Profil tam mám jen jeden, který slouží spíše jako pracovní, ale přidávám tam i osobní věci. Chci, aby mě případní klienti poznali více i z té osobní stránky. Já osobně poslední dobou projíždím převážně příběhy, je to jednoduché, na nic neklikáš, jen se díváš :). Proto sdílím všechny příspěvky do příběhu, protože si myslím, že to tak dělají i ostatní.
No a tím, že jsem byla více aktivní na Instagramu a zaměřuji se na prezentaci tam, začal můj Facebook upadat. Fotografie tam přidávám velmi málo, spíše ho používám pro sdílení inspirací a odkazů na můj web.
Web nemám moc dlouho, asi dva roky. Když mi z něj přijde poptávka, tak si stejně myslím, že to je přes odkaz na Instagramu nebo Facebooku.
Co je tvým osobním klíčem na dobrý sociálky? Instagram máš pěkný a lajků a komentářů k fotkám sbíráš nemálo…
Podle mě je důležité jim věnovat čas. Vím, že ho nikdo nemáme moc, ale beru to tak, že je to v této době nutnost, součást podnikání. Pokud chci na nějaké platformě uspět, musím tam být aktivní. Bez akce není reakce. Ani nevím, jak dlouho na Instagramu jsem, ale posledních pár let jej používám jako hlavní komunikační nástroj.
Mám spousty kolegů, kteří zůstali věrni Facebooku a tam jim to skvěle jede, právě proto, že neustále přidávají fotky, jsou aktivní, komunikují se svými fanoušky.
Snažím se alespoň dvakrát v týdnu přidat příspěvek, ideálně pak třikrát. A chci vyvolat nějakou reakci, tak pokládám různé otázky. Hodně využívám příběhy.
V čem je podle tebe dobrý Pinterest?
Pinterest mám hlavně ke své potřebě, když právě já hledám nějakou inspiraci. Dělám si různé složky a nedávno jsem se pokusila založit i pracovní složku. Ale zatím se tomu dost nevěnuji. Často jsem totiž viděla zahraniční fotografky, že se na tuto platformu hodně zaměřují – nevěsty tam totiž inspiraci opravdu hledají a třeba zrovna touto cestou narazí na nás, svatební fotografy.
Vedeš si blog, baví tě to nebo má i ten své marketingové důvody?
Ještě nedávno jsem si myslela, že je blog hlavně o psaní, které mi úplně nejde. Ale na nedávném workshopu s Dali jsme se na to zaměřily. Od té doby blog využívám k prezentaci svatebních příběhů – jsou tam převážně jen fotky a pár řádků hlavně o dodavatelích. Vypsat je tam považuji skoro za povinnost. Všichni chceme být vidět a já jsem také vždy ráda, když mě ostatní uvedou jako autora.
Klienti chtějí vidět nějaký ucelený výběr, třeba ze svatby, aby si mezi námi mohli vybírat. Jsem velmi ráda, když mi přijde poptávka na svatební focení a klient už v úvodu napíše, že se mu moc líbí moje práce a třeba i konkrétně vypíchne, co přesně se mu líbí na mých fotkách.
Nechci mít na blogu příběhy všech svateb. Bude jich tam jen pár, ale takové, které o mojí práci řeknou vše. Blog tedy vedu hlavně z marketingového důvodu.
Denčo, jak jsme už řekli, je vidět, že na své prezentaci hodně makáš. Dokážeš se pochválit za to, co už se ti podařilo? A proč je podle tebe důležité umět ocenit každý krok kupředu?
Myslím, že poslední dva roky byly přelomové. Vše jsem si tak nějak uspořádala, mám své priority. I já si myslím, že jsem na sobě dost zamakala, a že jsou mé pokroky znát.
Našla jsem svůj styl, a toho bych se ráda držela. I když… miluju minimalismus, ale pořád se k němu nějak nemohu přiblížit, a to nejen ve fotografii.
Všichni jsme rádi za pochvalu. Ráda se pochlubím, když se mi něco povede a snad to nepřijde někomu moc povrchní, ale mně úžasně povzbudí, když o mé práci řekne někdo něco hezkého. Stejně důležité je umět přijímat i konstruktivní kritiku. Z každého karambolu si nakonec odnesete něco užitečného.
Každý krok, který mě posunul dopředu mi dal více sebejistoty a utvrdil mě v tom, že to, co dělám, má smysl. Máš-li štěstí, protne se to, co miluješ s tím, co miluje tebe.
