stáhnout programnahrát fotky724 916 952

Rozhovor s rodinnou fotografkou Petrou Tomicovou – „Vždy jsem chtěla pracovat s lidmi“

Petra nám o sobě prozradila, že je mámou dvou úžasných kluků a manželka skvělého chlapa.  Už od svých pubertálních let věděla, že chce pracovat s lidmi. V té době však měla na mysli personální oddělení. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze s vedlejší specializací Personální management. Od studií až do narození prvního syna tak dle plánu pracovala na personálním oddělení. V té době se jí splnil první sen a nyní se jí díky focení plní druhý. Stále je to práce s lidmi, ale v jiné podobě.

Vaše fotky jsou takové přirozené a živé, nepůsobí nijak zvlášť pózovaně a stylizovaně, čím to je?
Děkuji, to je přesně to, čeho se snažím dosáhnout. Nemám moc v oblibě statické a stylizované fotky. Snažím se, aby děti i celá rodina byla v pohybu, aby si spolu povídali, dováděli, prostě dělali to, co mají rádi. Když je potřeba běhám s dětmi sama, hrajeme na babu a podobné blbinky. Děti jsou spokojené, díky čemuž bývají uvolnění i rodiče, a to je na fotkách znát.

Jak dosahujete té pohodové atmosféry, díky které vaše fotky vypadají, jako byste byla jejich neviditelnou součástí? Je to dáno vaší vnitřní empatií?
Z velké míry jsem už odpověděla u předchozí otázky. Stávám se na chvíli součástí dané rodiny.  Povídám si s nimi a vytvářím příjemnou, "bezpečnou" atmosféru. Mám vysokou míru empatie. Vím, kdy je potřeba ubrat nebo naopak něco změnit. Hlavně netlačím na pilu. Pokud děti nechtějí něco udělat, tak vymyslím něco jiného. Je to i o hledání kompromisu. Vím, jak by měly vypadat finální fotky a hledám různé cesty, jak se k nim dopracovat.

Kdy jste vlastně začala fotit a jak jste se propracovala k rodinné fotografii?
Vždycky jsem měla ráda focení. Manžel ze mě ze začátku šílel… Na dovolených a výletech jsem se zastavovala u každé hezké kytičky a fotila ji ze všech možných úhlů. Pak jsem ale jako svatební dar dostala v roce 2010 svojí první zrcadlovku. Absolvovala jsem pár workshopů, fotila krajiny, makro apod. V roce 2013 se nám narodil starší syn. Krajina šla stranou a mým hlavním objektem se stal právě Filip. Po večerech a nocích jsem se dívala na zahraniční tutoriály a učila se používat Lightroom a Photoshop. Trénovala jsem i na dětech mých kamarádek, vyfotila jsem několik těhotných kamarádek a jejich rodiny. A tak to celé začalo. Pár let mi ale trvalo, než jsem našla svůj styl, získala jistotu a přestala být nervózní před každým novým focením. 

Proč jste se vlastně rozhodla pro kariéru rodinné a svatební fotografky?
To jsem se právě ještě nerozhodla. Já jsem stále na rodičovské dovolené, zaměstnána u velmi dobrého zaměstnavatele. Zanedlouho se budu muset rozhodnout, jestli se vrátím na kancelářskou židli k pohodlí a jistotě, nebo do terénu. Ale jedno vím určitě, fotit už nikdy nepřestanu!

Zaregistrujte se a
získejte slevu na vaši první fotoknihu

Povíte nám, jaký je rozdíl ve foceni vlastní a cizí rodiny?
Fotit cizí rodinu je někdy jednodušší. Tam si tatínkové nedovolí moc protestovat a většinou si focení i užívají. Ale manžel i po tolika letech remcá pořád . Takže ho vlastně na mých fotkách vidíte jen minimálně. U vlastních dětí je to jednodušší v tom, že když se něco nepovede, můžeme to druhý den vyzkoušet znovu. Dovolím si s nimi více experimentovat a zkoušet nové techniky. Na to u cizích rodin není čas.

Z vašeho IG to působí, jako byste se rodinné fotce věnovala více nežli svatební. Je to jen dojem, nebo tomu tak je opravdu a proč?
Ano, máte pravdu. I když mám svatební fotografii moc ráda, musela jít teď mírně stranou. Rodinné focení není tak časově náročné jako svatební. Jsem pryč od rodiny maximálně dvě hodiny. U svatby je to i celý den. Fotím je stále, ale dokud jsou děti malé, tak jen omezeně a zatím mi to tak vyhovuje. Druhá věc je, že svatby se fotí hlavně v létě o víkendech. Nemůžu si dovolit, a hlavně nechci být v létě každou sobotu pryč. Rodina je pro mě na prvním místě a společně strávený čas je pro nás vzácný.

Péťo, a jste po takové době osobního vývoje spokojená se svými fotografickými výstupy?
Samozřejmě jsem se svými výstupy spokojená. Nikdy bych nezveřejnila nebo neposlala klientovi finální fotku, se kterou bych nebyla spokojená.

Jsem ráda, že to říkáte, často potkávám fotografy, kteří o sobě pochybují. Čím to je?
Mnoho lidí mi nezávisle na sobě říká, že mé fotky mají duši, že jsou z nich cítit emoce. To je pro mě ta nejkrásnější zpětná vazba.

Jak dlouho jste si budovala svou pozici mezi rodinnými a svatebními fotografy?
To je těžká otázka. Nesnažím se budovat pozici mezi ostatními fotografy. Jen dělám to, co mě baví, naplňuje a dělám to srdcem. To ostatní, pozice, nebo jak by se to dalo nazvat se tvoří samo.

Jak tedy vnímáte slovo “konkurence”?
Konkurence je v dnešní době velká. Hodně lidí si může koupit dražší foťák a začít fotit. Snažím se konkurenci nevnímat.  Tvrdím, že pokud se bude moje práce lidem líbit, cestu ke mně si najdou.

Jakou cestou se k vám tedy lidé nejčastěji dostanou? Bývá to doporučení, FB, IG, reklama? A čím si myslíte, že tomu tak je?
Momentálně jednoznačně Instagram. Facebook už není, co býval. Věřím, že další cesta bude i přes mé nové webové stránky, kterým jsem se teď hodně věnovala.

Jak se vám daří sebeprezentace na Instagramu a co všechno pro ni děláte?
Těžko říci, zda se mi sebeprezentace na IG daří nebo ne. Co je měřítkem úspěchu na IG? Počet sledujících? Já bych řekla, že se mi daří. Jsem spokojená a vděčná, že mohu dělat to, co mě baví. A budu to moci dělat dál, i když IG přestane být populární.
Dříve jsem se snažila dávat každý den jednu fotku. Bohužel je to pro mě nereálné. Musím si v tom najít nějaký systém. IG je komunita, je o lidech. Snažím se odpovědět na každý komentář, který dostanu, a naopak okomentovat nebo nasdílet něco, co se mi líbí.

Péťo, svou fotkou obohacujete životy mnoha rodin. Čím naopak fotografie obohacuje váš život?
Fotografie je mou součástí. Naučila mě vnímat, hledat a vidět krásu kolem sebe i v těch nejobyčejnějších momentech. Dívat se jinak na světlo, na přírodu, na mé oblíbené západy slunce. Je to můj relax, dobíječ energie. Dělám radost lidem, které fotím, a to je pro mě velké obohacení. Ve focení jsem našla smysl, který mi občas v normálním zaměstnaní chyběl.

Světlo! Vidím, že je přírodní světlo důležitou součástí vaší fotografie, uměla jste jej s takovým citem vnímat odjakživa?
Naučit se vnímat světlo tak, jak jej vnímám nyní, byla cesta a stále je.  Bylo to učení se chybami. Je to i o pozorování. Dost často doma nebo i jinde světlo pozoruji. Dívám se, jak se osvítí lidi v místnosti, jaké tvoří stíny, kde je světla hodně a kde zase málo. Hodně mi také pomáhá sledovat zahraniční fotografy a jejich používání světla.

Dáváte svým klientům i tiskové výstupy?
Tiskové výstupy jsem začala dávat na konci loňského roku. Byla to forma poděkování a překvapení pro konkrétní klienty. Určitě budou součástí i svateb, které mě letos čekají.

V čem jsou pro vás jakožto fotografku důležité?
Když své fotky vidím na papíře, přijdou mi najednou skutečné, hmatatelné. A když je vidím u klientů doma nebo mi pošlou fotku s výzdobou, vím, že se jim moje práce skutečně líbila. Že to nebyly jen slova.

Web: www.petratomicova.com
Instagram: www.instagram.com/petra_tomicova
Facebook: www.facebook.com/Petratomicovaphoto/

  • Fotografka Petra Tomicová
  • Fotografka Petra Tomicová
  • Fotografka Petra Tomicová
  • Fotografka Petra Tomicová
  • Fotografka Petra Tomicová
  • Fotografka Petra Tomicová
  • Fotografka Petra Tomicová
  • Fotografka Petra Tomicová
  • Fotografka Petra Tomicová
724 916 952
– objednávky (fotky, fotoknihy, fotoobrazy, ad.)
– dotazy ohledně offline programu
724 916 952 – objednávky, běžné dotazy
608 172 532 – urgentní a důležitá komunikace

Provozovna:
Kvalitní fotky s.r.o., Nádražní 826, 393 01 Pelhřimov

facebook kvalitní fotky instagram kvalitní fotky

Fakturační údaje:
Kvalitní fotky s.r.o., Nádražní 831, 393 01 Pelhřimov
IČO: 03671291, DIČ: CZ03671291
Společnost zapsána pod spisovou značkou C 23260 u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Ověřeno zákazníky